Moje pohádková dovolená se konala v prosinci roku 2002, týden před Štědrým dnem a vánočními svátky. S manželem (dnes bohužel bývalým) jsme si chtěli dopřát dovolenou snů v zimě u moře. Vybrali jsme si jeden s Kanárských ostrovů Fuerteventura - letovisko Costa Calma Beach. Výběr byl velmi pečlivý: jelikož ostrov nebyl moc známý, tak jsme neustále hledali na internetu informace a prohlíželi katalogy, abychom vybrali to správné místo pro naší relaxaci. Po dlouhém výběru jsme řekli: ano jedeme a zaplatili pobyt v letovisku se službami All inclusive. Chtěli jsme opravdu kvalitu služeb a jen si užívat pár dní odpočinku. A pak jsme vyrazili směr Praha letiště.
Po nástupu do letadla a veliké ochotě letušek jsme se usadili na místa a já coby úplný prvňáček v létání jsem byla strachy bez sebe, co se bude dít, až se odlepíme od země a letadlo se pro mě z nepochopitelných důvodů udrží tak vysoko nad zemí a ještě nás dopraví do neznámých končin. Měla jsem hrozný strach a pevně jsem tiskla manželovi ruku, až do doby, než jsme začali startovat a letadlo se dalo do pohybu. Podotýkám že jsme odlétali z Prahy, která byla už několik dní ponořená do inverzní mlhy a my vymrzlí a nervozní z předvánočního shonu a nedostatku slunečního světla jsme očekávali do čeho to vlastně odlétáme.
Letadlo se vzneslo a musím přiznat, že start byl díky profesionalitě pilotů opravdu excelentní, i když vyrovnání tlaku chvilku trvalo a cítila jsem slabost. Ta ale rychle ustupovala a mě pozvolna opouštěl strach. Když jsme nabrali výšku a opustili inverzní mrak, náhle se v letadle rozsvítilo a vše prozářilo sluncem. Po dlouhé inverzi naše oči oslabené šerem nestačily vstřebávat tolik světla a hned jsme všichni patráli po slunečních brýlích. Bylo to opravdu příjemné po několika dnech znovu vidět sluníčko, i když jen malými kulatými okénky. Letěli jsme do neznáma a let trval i z mezipřistáním pět hodin. Po přistání (a znovu podotýkám, že přistání bylo díky šikovnosti pilotů opět velice profesionální) jsme vstoupili na půdu Kanárského ostrova Fuerteventura do letištní haly.
Pro většinu z nás to byl teplotní šok, i když nám informace na tabuli a naše termoregulace napovídaly, abychom rychle svlékali zimní bundy a odhalovali ruce, jelikož nás přivítalo opravdu letní počasí. Před letištěm nás vítali cestovní delegáti a usadili nás do přistavených autobusů, které nás měli odvézt přímo do hotelu. Po vystoupení z klimatizovaného autobusu jsme byli mile překvapeni pěkným prostředím a usměvavou recepční, která nás měla ubytovat. Po peripetiích s ubytováním a vyplňováním tiskopisů (jelikož já a manžel jsme nebyli jazykově vybavení na cokoliv se ptát) jsme přeci jenom měli v ruce klíč od našeho několikadenního domova. Po otevření dveří pokoje a letmého prohlédnutí vybavení jsme vstoupili na balkonovou terasu a nestačili jsme se radovat nad krásou, která se před námi otevřela. Rozprostřel se nám výhled na překrásnou rozkvetlou hotelovou zahradu, průzračný bazén, a to vše obklopené výhledem na nekonečné a vlnami obklopené moře zalité teplým sluníčkem.
Byla jsem jako v ráji a hned jsem začala svlékat svetry a oblékat plavky, spěchala jsem ven, chtěla jsem si užívat sluníčka, vody a příjemného tepla, které jsem tolik postrádala. Procházela jsem tou krásnou upravenou zahradou a hledala vhodné lehátko pro odpolední relaxaci s výhledem na moře. Byla jsem jak v Jiříkově vidění, neustále jsem potkávala usměvavý a velice ochotný personál - s čímkoliv uměl hned pomoci, potkávala jsem i hotelové hosty, kteří byli usměvaví a odpočatí a na nikom nebyl ani trochu znát předvánoční stres a shon. Prstě pohoda a klid. Našli jsme si místo k relaxaci a začali jsme se rekreovat a nemyslet na to, že za pár dní se budeme muset z tohoto úchvatného ráje vrátit zpět do všední reality a mrazivého počasí.
Týden utekl jako voda a my jsme odjížděli po sedmi dnech domů velice odpočatí nabití energií a dobrou náladou. Na této pohádkové dovolené jsem se zrekreovala a naučila jsem se plavat. Dnes vzpomínám na tuto pohádkovou dovolenou trochu z nadhledem, jelikož manželství po několika letech skončilo a já žiji trochu jiný život. Zůstaly mi vzpomínky a pár fotek na to, jak jsem se ocitla na pár dnů jako princezna v pohádce.
A báseň na závěr:
Letní večer
Toužím po štěstí,
toužím po lásce,
toužím po letní večerní procházce.
Půjdeme ruku v ruce
po krásné písčité pláži
a budeme se kochat hvězdami,
které nám nad hlavami září.
Měsíc nám posvítí na cestu
a my dokončíme
tu krásnou večerní siestu.