Jdu křivolakou uličkou,
jdu s pokorou svých citů,
po cestě dlážděné,
slzami zmáčené.
Jdu tam, kde tuším cíl,
kde svítí slunce
a příboj zpívá píseň,
já po štěstí má žízeň.
Jdu tam, kde láska bývá,
třeba jen spoře oděná,
třeba zkřehlá celá,
však stále rozechvělá.