My, Evropané žijící na počátku jednadvacátého století, jsme přeborníci v plýtvání jídlem. Nakoupíme hodně, pak toho velkou část nesníme a vyhodíme. Ročně jeden průměrný Evropan vyhodí sto kilogramů jídla. Obrovské číslo že?
Je to velký paradox. Na jedné straně si stěžujeme, že potraviny zdražují a nakoupit ty kvalitní za slušnou cenu je obtížné, na straně druhé mnoho z nich končí v odpadcích. Neumíme hospodařit, tak to je. Světem se šíří nový trend, spočívá ve snaze naučit se co nejméně jídlem plýtvat. Jeho zastánci jsou především mladí lidé, což je zajímavé, protože doposud bývala šetřivost a dobré hospodaření spojováno spíše se starší generací.
Společnost Kupi, která radí zákazníkům, jak správně nakupovat, dělala na toto téma průzkum. Šedesát jedna procent lidí tvrdilo, že při nákupu neodhadnou množství potravin a proto se jim pak doma mnohé zkazí dříve, než je stihnou zkonzumovat. „Ovšem třicet procent respondentů tvrdí, že že žádné jídlo nevyhazují,“ vysvětluje Martin Kadlčík ze společnosti Kupi.
"Je mi to líto vyhodit..."
Znamená to, že Češi jsou šetřiví? Pokud ano, ani to není dobrá zpráva, protože mnohdy se v lednicích a spížích prostě hromadí staré potraviny a lidé z nich pak připravují jídlo, které už není ani zdravé, ani výživově hodnotné, ba někdy je přímo nebezpečné. No přiznejme si, u koho někdy v rodině nevznikla hádka proto, že někdo řekl některou z těchto vět:
Tohle se odkrojí a žádná plíseň tam nebude.
U konzervy prošlá lhůta nevadí, ta má větší výdrž.
Ne, ten banán není shnilý, správný banán má být úplně černý.
A tak zatímco jeden člen rodiny trvá na tom, že naprosto shnilý banán je poživatelný, další člen rodiny vyhazuje vše, co překročilo doporučené datum spotřeby byť jen o jednu hodinu.
Co z toho plyne? I když se nám to možná nezdá, žijeme si v blahobytu, protože jedině nouze každého naučí hospodařit. To znamená kupovat jen tolik, kolik spotřebuje.
Zachraň jídlo!
Společnost s názvem Zachraň jídlo, což je parta mladých lidí, kteří se rozhodli poukazovat na nesmyslné plýtvání, tvrdí, že průměrný Čech ročně vyhodí až sedmdesát kilogramů potravin, přičemž průměrnou českou rodinu nyní takové plýtvání jídlem přijde ročně na dvacet tisíc korun.
Na svých stránkách zveřejňují takzvané záchranné či protiplýtvací recepty. Tedy tipy na přípravu jídel z potravin ve stavu, v jakém je mnozí vyhazují. Pozor, jde vždy o to, aby výsledkem bylo jídlo chutné a zdravé, ne o to, zastřít, že je něco plesnivé či zasmrádlé, překořenit to a vydávat to za jídlo. Tak to opravdu není. Bohužel, právě v tomto směru v některých rodinách dochází ke střetu generací.
Sedmadvacetiletá Radka z jižních Čech vypráví: „Kdykoli přijdeme k babičce, vidím, kolik má v lednici zbytků jídla. Staré tři plátky salámu, kousek olezlého sýra, rozkrojené úplně zhnědlé jablko, kedlubnu, která je úplně scvrklá. Je mi z toho špatně, jen se na to koukám, takže u ní vůbec nemůžu jíst. Kvůli tomu jsou pak v rodině hádky. Říkají, že jsem rozmlsaná, že se ofrňuju, že jsem nezažila bídu a hlad. Jenže to je přesně naopak. Já si koupím jednu čerstvou housku a kousek sýra, hned to sním a další den si koupím jídlo čerstvé. Nechci potraviny hromadit a pak mít výčitky, že jsou staré a proto se je zdráhat vyhodit.“
Podobně vypráví David Hájek, jeden z členů iniciativy Zachraň jídlo: „V samošce zpravidla nakoupím víc, než můžu spotřebovat. To proto, abych tam zas dlouho nemusel. Pak mi ale krásně oranžové mrkve hnědnou a měknou. Brokolice žloutne. A já je vyhazuju. Přitom existují skvělé recepty, jak z takových potraviny uvařit jídlo. Ušetřím, nemusím často vynášet smradlavý koš a pochutnám si.“
Je těžké nepohlédat všem těm lákadlům v supermarketech, které se nám snaží vsugerovat, že potřebujeme všeho hodně a že když jsou právě banány o pět korun levnější, jen blázen si jich nekoupí pět kilo najednou. A my často podlehneme.
Parta s názvem Zachraň jídlo a jim podobní můžou být inspirací pro různé generace. Třeba se inspirujeme z jejich úsporných záchranných receptů, případně vymyslíme recepty vlastní.
Mimochodem, módou teď na internetu je, právě takové recepty si vzájemně vyměňovat. Protože uvařit z drahých čerstvých, mnohdy luxusních surovin umí snad každý. Ale zpracovat náplň lednice do posledního kousku a přitom ještě u strávníků vyvolat nadšení, to dokáží jen opravdoví mistři. Tak se třeba zkusme mezi ně zařadit, může to být jedno z hezkých předsevzetí do dalšího roku.
P.S.: Jak je to u vás, šetříte jídlem, anebo také občas plýtváte? Odpovídat může v Diskusi nebo i v nové anketě?
