Nevím, jak začít, zážitků bylo v roce 2014 dost, ty smutné jako odchod mého bratra, potom táhnoucí se zdravotní problémy během celého léta. Nechci je tady přetřásat, jenže mě dovedly k tomu,že je třeba udělat něco jiného, když už nejezdíme na dovolenou, ale ani do divadla, ba ani se koupat, a to mám plavání tak ráda, je to jediný sport a pohyb, který mě nebolí.
A tak mě něco napadlo, protože jsme 3 roky nebyli ani u moře, ani jinde na dovolené, tak se přece ušetřily nějaké peníze, a když už jsme je ušetřili, proč si neudělat hezčí bydlení, když už v tom bytě trávíme tolik času, ať je aspoň hezčí a modernější. To byly ale jen moje úvahy a nápady, vůbec jsem nevěřila tomu, že by se něco takového u nás mohlo udělat, protože můj muž je nejen velký šetřílek, navíc nerad něco mění, takže jsem si své myšlenky nechala jen pro sebe.
A pak jsem ji uviděla, na nákupu v Plzni. V chodbě jednoho hypermarketu je obchod s nábytkem,a mě tam padla do oka sedačka, která se mi tak líbila, že jsem přivolala svého muže, ten řekl jen pěkná, a šel dál. Několikrát jsem ji ještě navštívila, pokochala se s ní, až jsem jednoho dne oslovila muže, jestli bychom si jí nemohli koupit. Nejdřív se trochu cukal, ale pozvolna roztával, až jsem slyšela jeho slova: "Ty to myslíš vážně?" Znělo to jako "Tak jo, když chceš."
Byla jsem z toho celá hin a už jsem spřádala plány.Jenže, co se stávající koženou sedačkou, která zdobila náš obývák asi 35let, je to pořád krasavice, jen trochu podrchaná. Muž se starých věcí nerad vzdává, tak mě osvítil nápad. Vyklidíme pokoj, kde kdysi bývala dcera, byla tam spousta krámů, vymalujeme, položíme nový koberec a krasavici tam umístíme. To jsem ještě netušila, že tam k ní přibude celá stávající stěna, protože to byl ještě kvalitní nábytek, řka muž, když jsem mu navrhla, když nová sedačka, tak by se hodila i nová stěna. Kupodivu už moc neprotestoval a začal spolupracovat.
To vše se táhlo od konce srpna s tím, že snad do Vánoc to stihneme. Když jsme odstěhovali veškerý nábytek, tak se zase malovalo, pokládal se nový koberec, koupila se nová stěna, konferenční stolek a pomalu se to rýsovalo. Nejhorší bylo dostat novou sedačku k nám do patra, muž jako kutil za 47 společných let obložil celý dům dřevem a kde to šlo vyrobil vestavěné skříně, takže se zmenšil prostor a jednu chvíli to vypadalo, že půl sedačky bude stát v domě ,a druhá půlka na verandě a budeme tam chodit odpočívat. Nakonec se synovou pomocí a s pomocí jeho kamaráda se to nějak povedlo, ale byla to teda fuška.
Jinak dělal muž všechno sám, vždy byl šikovný, já jsem pomáhala, co to dalo, ale nakupovat, vařit, péct a ještě zařizovat byt v době předvánoční dalo člověku s mými pohybovými problémy opravdu zabrat. A tak se stalo, že asi týden před Štědrým dnem mě vzaly takové bolesti v zádech, že jsem se nemohla pořádně ani narovnat, ani spát, těžko jsem hledala polohu, jak jsem se hnula, tak bylo zle.
Když mi bolesti trochu povolily a obývák se dostával do vysněné podoby, jen sem tam něco doladit, tak muž pronesl, koupí se koberec a do Vánoc se ještě vymění v jídelně. Šly na mě skoro mdloby, 22. prosince se jelo pro koberec, já s holemi jsem skákala jak postřelená koroptev, a nic jiného jsem si nepřála, než už být doma. 23. prosince byl koberec položený a celá jídelna nastěhována zpět. Poděkovala jsem svému muži za vše, co mi udělal k radosti a těšila se, že si letos užijeme pěkné Vánoce v novém bytě.
A nastal Štědrý den, vše v pořádku,vnuci se těšili na večer a já vlastně taky, měl s námi večeřet jeden ze starších vnuků, tak jsem smažila sobě kapra, mému muži vepřové řízky a vnukovi řízky kuřecí, ale co by člověk pro své milé neudělal. Ještě, než jsem dopekla, salát už byl dávno hotový, přišel můj muž z venku a bylo vidět, že není úplně v pořádku. Hartusil nespravedlivě na domácí vnuky, a on tyto vnuky má hodně rád, bylo mi to divné, než jsem zjistila, že se posílil u nás v pivnici, což by on se svými problémy neměl, no a padly na něho všechny křivdy světa. Nebudu to tady vypisovat, ale nešel nijak zklidnit, to už se mi plnily oči slzam ,a věděla jsem, že Vánoce nebudou takové, jaké jsem si vysnila.
Ale přece jenom se zklidnil, když přišel starší vnuk dal se s ním do řeči. Večeře byla zachráněna, ale při večeři muž vstal, protože musel na tu místnůstku, jako by nestačilo, že jsme večeřeli v lichém počtu. Po večeři si šel hned lehnout, vnuk odešel za svou dívenkou a já jsem odešla k rodině syna do přízemí, tam se rozdělovaly dárky a zářil stromeček. Vnuci byli spokojeni a já taky. Nezdržela jsem se ale jako jindy, hořká pachuť z odpoledne ve mě zůstala. Vrátila jsem se k nám "domů", kde jsem si sama užívala nového zařízení a nebyla nijak nadšená. Celé svátky jsem se s mužem nebavila, sice se chtěl omlouvat, ale já nemohla pochopit, že mohl zkazit Vánoce, na které jsem se tak těšila, když jsme oba vyvinuli tolik úsilí a práce, aby takové byly.
Nevím jistě, jestli to byl opravdu nejsilnější zážitek minulého roku, ale je určitě nejčerstvější a ještě ho mám v živé paměti. Těší mě jen to, že sem všichni vnuci chodí rádi, máme to tady prý pěkné, tak snad všechna námaha přece jenom k něčemu byla dobrá. A já můžu říct, že nelituji, že jsme se do toho pustili. Jen ty Vánoce se nám tak nějak nepovedly.
Připojuji pár obrázků, ještě je co vylepšovat, taky jsem zatím dovolila nechat křesla od staré sedačky, jednak se už do pokojíku nevejdou a jednak je muž na ně zvyklý. Jedno využívám já ke psaní na PC, než si pořídím něco šikovnějšího. No, jdu si nalít vínko, tak na zdravíčko!
Co jste zajímavého zažili v letošním roce? Byli jste svědky nějaké vtipné příhody? Prožili jste nějaké osudové setkání či situaci? Popište váš nejsilnější zážitek roku 2014 formou příběhu či jiného literárního útvaru. Autor nejlepšího soutěžního příspěvku získá mobilní telefon. Více informací najdete zde. |