Jak já se ráda toulám! Mám parťáka - psa, je vděčný za každou dlouhou procházku, kdy může volně běhat. Naštěstí ho zvěř nezajímá, sleduje jen stopy lidí a psů. Proto chodí hezky po cestách a nezabíhá do lesa. Když já jdu mimo pěšinu, on běží s čumákem u země po cestičce.
Jdu a jdu, však někam dojdu. Nerada se vracím stejnou cestou, to raději vymyslím zkratku přes pole a louky. Tato zima tomu nenahrává, není umrzlo a na boty se lepí hlína. Procházka se protáhla až do soumraku, aspoň jsem vyzkoušela foťák.
Podívat se můžete zde: