Náš děda Pavel, můj nevlastní otec, je úžasný člověk. Je pracovitý, velmi obětavý a nadprůměrně inteligentní. Ještě nedávno byl hrajícím kapitánem českého basketbalového týmu, ve své kategorii v mezinárodních soutěžích úspěšného. Dokonce o něm ČT natočila medailon. Ale, jak už to bývá, nikdo není dokonalý a u dědy se to vyznačuje tím, že je popleta k pohledání. Už jsem mu vysvětlil, že když v adrese místo Jiří napíše jméno Jirka, pošťák dopis v pořádku doručí. Když však do e-mailové adresy místo jiri napíše jirka, je to už problém.
Ale úžasné jsou hlavně jeho příhody s autem. To takhle jednou přišel ke svému autu, zmačkl tlačítko na dálkovém ovládání centrálního zamykání vozidla a...nic. Ještě chvíli mačkal čudlík. Pak se rezignovaně vydal domů, aby našel mechanický klíč. Při jeho fascinaci pořádkem a organizovaností by to neměl být žádný problém. Ani po třech hodinách ho však nenalezl. Rezignoval. Zavolal do servisu odborníkovi, aby přijel, že nemůže otevřít auto. Mechanik dorazil. „Tak se na to podíváme, dejte mi to dálkové ovládání.“ On také nejdříve namířil ovladač na dveře a zmáčkl tlačítko. Když se nic nedělo, zmáčkl druhé tlačítko. Z ovladače vyskočil klíč od zapalování. Ten vsunul do zámku dveří, bez problému jím auto otevřel. Tázavě se zadíval na dědu. Tomu už v tu chvíli bylo jasné, že právě zbytečně přišel o několik stokorun.
Předloni se vydal s mojí maminkou autem na návštěvu k rodině své dcery, která bydlí v chatě u Sázavy. Po skončení návštěvy sedli do auta a děda nastartoval. Ale nerozjel se. Ségra s manželem mává na rozloučenou. Ale děda nejede. Vypnul motor, vystoupil. „Nejde mi tam zpátečka.“ Problém. Auto stojí čumákem do pešunku. Ale pomocí druhého auta se podařilo dotáhnout lanem Fabii do kýženého směru. Sestra s manželem je ale raději doprovodili svým autem až k hlavní silnici. Tam, když zastavili, aby se rozloučili, děda zastavil nešikovně předkem mimo silnici. Ale po krátké jízdě polem už šupajdil na Prahu. Druhý den mě požádal, abych mu pomohl vynosit nějaké věci, že jede s řazením do servisu, tak aby auto vyklidil. Jen tak ze zájmu jsem sáhl po řadící páce a zařadil zpátečku. Šlo to. Děda se podivil. „Ona je zpátečka dopředu? Aha. Já si na to pořád nemůžu zvyknout.“ Tak se do servisu nejelo. Podotýkám, že to auto používal dva roky a schéma řazení je navíc zobrazeno na řadící páce.
Děda má každou chvíli podobnou humornou příhodu. Já osobně bych však chtěl mít v tomto vysokém věku takovou kondici a vitalitu, jako má on.
| Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde. |
