Jak osamělý běžec
řeka si tiše plyne,
jak rozpačité blues,
co noha nohu mine.
Zas culík mám z vlasů,
co ještě nešediví
a oba břehy tleskají
a nikdo nezávidí.
A v sukni nabírané
tančí se tak lehce,
když za ruku mě držíš,
ty osamělý běžče.
Smím prosit, zas řekneš,
však života kus,
jsme spolu protančili,
v tom rozpačitém blues.