Příběh se stal v době totality. Seděla jsem v kanceláři když zadrnčel telefon. Očekávala jsem, že opět budu muset řešit nějakou pracovní záležitost, když tu se ozval dosti nepříjemný ženský hlas.
Jste paní ta a ta? Ano jsem. Máte syna Jakuba, který chodí do druhé třídy?
Ano mám.
Jste jeho maminka?
Ano jsem.
Já jsem nová školní lékařka. Dobrý den. Volám vám ze školní ordinace. Maminko, jak můžete být tak strašně nezodpovědná?
Prosím, co se stalo?
Vy nevíte, že váš syn nemá varlátka?
Strnula jsem. Cože? Co se mu stalo?
No, on prostě nemá varlátka a vy jako matka o tom nevíte a ještě se divíte! Neslýchané, nepochopitelné! Kdy jste ty varlátka naposledy viděla maminko?
Polil mne pot a začínala jsem panikařit. Jazyk se mi lepil na patro. Ježišimarjá, paní doktorko, včera ve vaně ještě syn ty varlátka měl! Vím to na 100 procent!
No maminko, vy se mi nějak nezdáte!
Paní doktorko, já za Vámi utíkám, počkejte tam na mne s Jakubem, jsem u vás za 10 min.
Přiřítila jsem se do studené školní ordinace a uviděla vystrašeného Jakuba, jak bosý, zmrzlý a jen v trenýrečkách stojí na ledových dlaždičkách. V očích měl slzy a ruce si tisknul na pindíka.Třásl se.
Prosím tě, Kubíčku, co se ti stalo?
Ale mami, já jsem zlobil a paní doktorka mne postavila na konec řady dětí a nechala mne tady dlouho čekat svlečenýho, než ostatním přede mnou prohlídla pindíky. Pak se podívala na můj pindík, zakroutila hlavou a oči dala v sloup. Asi ho mám nějakej divnej. Nevím. Telefonovala ti kvůli mému pindíkovi a nějakým varlátkům. Já jsem se strašně bál, že jsem zase něco provedl, ale nevěděl jsem co. Já jsem ty varlátka mami fakt nikam neschoval! Věř mi.
Můj zlatý Kubíčku!
Zimou a hrůzou se mu varlátka stáhla kamsi hluboko nahoru dovnitř a jaksi neznalá paní doktorka to nepoznala. Rychle jsem Jakuba oblékla a snažila se ho co nejdříve zahřát. Kyselá paní doktorka seděla toporně za stolem se sevřenými rty. Začala jsem se jí také bát.
Nevydržela jsem a vmetla jí do tváře. Paní doktorko, vy jste ale, promiňte, přinejmenším jeptiška! Korunovaná jeptiška!
Určitě jste poznali, že jsem to nařčení nyní trochu zjemnila. Ale tenkrát jsem se neudržela. Paní doktorce spadla čelist, ale neřekla ani píp. Později jsem se dozvěděla, že to byla opravdu stará panna. Ale ani to ji neomlouvá, že?
Nyní mne napadá, není to spíše všechno k pláči? Ale ne, vše dobře dopadlo. Ještě nežli jsme odešli, jsem si jako maminka dovolila synovi sáhnout do kalhot. Poprvé a neposledy .Měl tam teploučko jako v pokojíčku a obě varlátka na svém místě.
Mne naštěstí tenkrát neklepla pepka. A syn má 3 kluky jako buky.
| Umíte si udělat legraci nejen z ostatních, ale také sami ze sebe? Dokážete vymyslet a popsat veselý příběh? Podařilo se vám zachytit svým fotoaparátem, videem či mobilním přístrojem nějakou veselou příhodu či situaci? Vyštete své veselé příspěvky či footografie do naší soutěže "Vtipnější vyhrává" a získejte některou z cen. Více informací najdete zde. |
