Miloval fantazii a do snového světa unikal nejen ve svých filmech, z nichž řada patří ke zlatému fondu světové kinematografie. Jeho kritika církve a pokrytecké úřednické společnosti byla oděná do surrealistického hávu.
Už víte, o kom je řeč? Vynikajícím španělském režisérovi jménem Luis Buňuel, od jehož narození uplynulo 22. února 115 let. Šokoval naprostou otevřeností i neobvyklým uměleckým ztvárněním hodnot, které ovšem respektoval.
Do světa filmu vstoupil rodák z nevelké aragonské Calandy na vlně surrealismu koncem 20. let minulého století. Průlom v kinematografii znamenal Buňuelův dvacetiminutový snímek Andaluský pes (1928), který natočil společně s malířem Salvadorem Dalím a v němž je slavný záběr rozřezávání oka, a dále pak provokativní, proti všem konvencím bojující Zlatý věk (1930).
Buňuel koncem 30. let emigroval do USA a po válce se natrvalo usadil v Mexiku, kde natočil například snímek Zapomenutí (oceněný na MFF v Cannes v roce 1951) a Nazarin (v Cannes 1959 získal Zvláštní cenu poroty). Hlavní cenu festivalu v Cannes pak získal režisérův snímek z roku 1961 Viridiana, jenž je plný provokujících symbolů a který byl ve Španělsku dlouho zakázán.
Do posledního dechu
Po variaci na skryté stránky ženské sexuality v Deníku komorné (1963) se Buňuel vrátil ke svým surrealistickým začátkům groteskním obrazem konzumní společnosti ve filmu Nenápadný půvab buržoazie, který byl v roce 1973 oceněn Oscarem. Dvojí morálku měšťáků odhalil v Krásce dne (1967), v níž zazářila Catherine Deneuveová. Její mrazivé krásy využil Buňuel i v dramatu Tristana (1970).
"Nechte mě konečně na pokoji," křičel Buňuel po jedné tiskové konferenci, kde byl dotázán na nemanželské avantýry.
Jeho způsob natáčení byl nesmírně ekonomický. S nechutí opakoval záběry a často se spokojil hned s prvním, natáčecí doba byla tedy vždy velmi krátká. Preferoval také delší pasáže bez zbytečných střihů a to vše se odrazilo na spotřebě materiálu – nepřekročila 20000 metrů filmového pásu za film. Také závěrečný střih běžně trval pouhé dva dny.
Filmovou kariéru zakončil šest let před smrtí ironickým podobenstvím Tajemný předmět touhy. Noblesní bouřlivák Buňuel žil intenzivně ve víru žen a povzbuzujících látek až do Posledního dechu, jak se jmenuje i jeho autobiografie.
Zemřel v červenci 1983 v Mexiku.