Letos jsem ji nepekl, ani kopřivy do ní ještě nevyrostly.
Zato na tu loňskou pořád nemohu zapomenout. Nakoupil jsem suroviny a dovláčel je domů. Vše položil na stůl a vedle nich otevřel knihu s recepty. Postupoval jsem pečlivě podle jednotlivých bodů. Větral jsem při tom a byl průvan. Otočil mi listy, a tak jsem pokračoval krémem dle receptury na dort Malakov. Zdálo se mi to divné, sladké a do nádivky? Nakonec jsem se vzpamatoval a nalistoval zpět na stránky nádivky.
Pečení v remosce už bylo jednoduché, stačilo jen nezaspat zazvonění časového spínače. Nádoba s nádivkou byla horká a tak jsem ji dal někam vychladit. Znovu jsem si chvilku pospal. Pak jsem ji začal hledat, nikde nebyla. Hledal jsem ji ve špíži, koupelně, v lednici, v baru, ve skříních, pod postelí, v zásuvkách, pod stolem, na skříních, nebyla nikde. Nakonec jsem si šel koupit jinou, k řezníkovi.
Za čtrnáct dnů jsem ji konečně našel. Byla v polici na terase. Za tu dobu plísněmi nádherně a barevně vykvetla. Holubi její podstatnou část užrali.
Snad budu letos v kuchařském umění úspěšnější.