Jarní fotopříběh:
Moje Velikonoce

Probouzím se do krásného sobotního rána. Sluníčko vystrkuje svoje paprsky a láká ven. Váhám. Je bílá sobota a ještě by se dalo ledacos udělat na velikonoční přípravě. Po hodince je sluníčko jak krásný zářící míč a to už je jasné, že doma nebudu. Přečetla jsem si někde, že na Michalově statku v Pohledi u Světlé nad Sázavou budou zahajovat sezonu tradiční živou expozicí Staročeské velikonoce právě na Bílou sobotu.

Michalův statek se stal Selským muzeem  v roce 2003 a v srpnu 2004 tato kulturní památka byla slavnostně otevřena pro veřejnost. A v roce 2014 se stal národní kulturní památkou. Zápisky tohoto stavení jsou datovány v knihách už v roce 1591. Rod Michalů byl vlastníky až do roku 2000, ale mužská linie zkončila v roce 1997, a tak dcera Michalů prodala stavení obci. Předchozí uživatel, JZD, zanechal stavení ve špatném stavu, a tak práce na rekonstrukci nebyly jednoduché.

Je deset hodin, stojím asi s padesátkou jiných lidiček u vrátek do dvora statku v očekání, co bude. Okolo pobíhají děti - světelské panny - a řadí se. "Tak děti, jdem". První děvče nese smrtku (zimu, marenu, či jak ji kdo nazývá), vycházejí na náves ke zvonici a křížku. Zastávka u křížku. Děti zpívají velikonočně a u křížku berou do ruky klepačky nebo řehtačky. Ještě výměna smrtky na velikonoční symbol - májku s vajíčky a obchází zvonici. Navrací se ke statku, kde je bude čekat pan starosta v kroji venkovského rychtáře. 

Poděkování v podobě několika penízků a pozvání do statku z úst pana "rychtáře". Vkročením malými vrátky do dvora se naskýtá pohled na velký dvůr a stodolu. Děti - světelské panny - se řadí na zápraží domku a recitují, zpívají a připomínají význam velikonoc.

V malém výměnku se připravuje divadélko folklorního souboru "Škubánek" za Světlé nad Sázavou . Vedle ve stodole jsou uloženy poklady z minulosti. Mnozí přítomní diskutují o použití těchto pokladů. Starý žebřiňák na dvoře, jiný ve stodole, dřevěné brány, šrotovník obilí, brus na nože, sáně za koně, náhradní dřevěná kola i obuv na každý den - dřeváky a jiné "skvosty".

Dále nás rychtář pozval do obytné světnice. Na stole je vše, co patří na sváteční stůl. Vrkoč z kynutého těsta, čerstvý chléb, hlavička s nádívkou, vajíčka a jiné. Každé jídlo má svůj význam.

Ve vedlejší světnici jsou ženy se svými velikonočními výrobky. Okýnka zde jsou jen opravdu malinká, světnička je temná a malinká. V koutě kachlová kamna a na stolech a lavicích práce žen. U kamen paní s krásnou keramikou, žena s vajíčky různých velikostí a vzorů. A vedle na nás pokukují panenky. Příjemná paní nás hned jde informovat, co která znamená. Jedna drží miminko, symbolizuje plodnost, jiná se zlatou větvičkou, symbol jmění, další je s koštětem - vymítačka zla a jiné. Ještě hadrové ušité "na ochranu dětských postýlek".

I zdobení vajíček má svůj význam. Proužek uprostřed vajíčka nesmí být přerušen, aby nebyl narušený život v rodině. Mřížkování značí zamezení vstupu všeho zlého, ptáčci na vajíčku mají vždy otevřený zobáček - radost, makovice - hojnost a jiné. Dále bílá vajíčka zdobená voskem a vrtáním nebo vajíčka háčkovaná. Samozřejmě nesmí chybět perníková.

Za zdí se přikládá do kamen a hned je tu pec s upečeným chlebem. Jiný je uložen u stropu s náhradními ošatkami. Ještě něco málo dřevěného nádobí. Máselnice, lis na tvaroh, ošatky a kameninové formy.

Výměnek je malý a celý zaplněný nadšenými malými i velkými diváky. Divadlo se líbí všem. Přišla jsem pozdě, je plno. V malé místní hospůdce jsou též skvosty. Dudy, původní modrá kachlová kamna, ošatky, původní hodiny a v neposlední řadě kameninové hrnce na plotě. Naproti krásná lomenice.

Sluníčko se schovalo, studený vítr začal vát a já se ještě ohlížím mezi domy na návsi. Mnou oblíbený hrad Lipnice se začíná zahalovat do mlhy. Je nejvyšší čas jít domů. Ještě nějaké foto z této akce a už je konec, vlastně začátek JARA.

Virtuální prohlídka statku je možná zde.

Na video z akce se můžete podívat zde: