Kouzlo časů minulých: Učení, mučení...

Kouzlo časů minulých: Učení, mučení...

9. 5. 2015
Pochod praktickým životem u mne začal v Tesle, kde se vyráběly především reproduktory všeho typu a použití. Vyučil jsem se a poznal spoustu kamarádů z celé republiky. Prázdniny skončily a já nastoupil do Tesly jako učeň. Vyfasoval jsem montérky, boty, podobné "komisňákům", ale s kovovou špičkou a baret s anténkou, pokrývku hlavy, která byla v té době v módě. Učiliště sloužilo pro teslácké učně z celé republiky, a tak vznikl kolektiv z chlapců a dívek tak říkajíc od Šumavy k Tatrám.

"Hele, co koukáš, jsem pražanda, no a co," čepýřila se pěkně vyvinutá Helenka, když jsem si ji prohlížel od spodu nahoru a ona se domnívala, že mě zajímá její označení na montérkách, kde bylo vyšito Tesla Holešovice.

To Juraj měl výšivku Tesla Liptovský Hrádok a cítil se mezi tak různorodým osazenstvem učňáku jaksi nesvůj a snažil se z této situace vykličkovat používáním skoro kompletního registru slovenských nadávek. Když do něj Standa Maleňák nechtěně žďouchl, postavil se jako kohout a spustil: "Čo sa trepeš, k...t jeden za...tý. Choď do r..i!" Pokračovat nemusím, bylo by toho na stránku. Jinak byli Juraj i ostatní Slováci a Slovenky kamarádi do deště, byla s nimi sranda a dostávali balíky s metrovými klobásami, ze kterých se denně ukrajovalo.

Třetí skupina jsme byli my, meziříčáci a okolní, kteří jsme nebydleli na internátu a byli volní jak ti ptáci, což nám Pražáci i Slováci záviděli.

Každé ráno včetně soboty jsme se na šatně převlékli do pracovního, pak zazněl zvuk píšťalky, kterou nás mistr, který měl ten den službu, zval na ranní rozcvičku. Pozvání musel přijmout každý bez rozdílu pohlaví, výšky a hmotnosti, a tak jsme se přibližně naučili, jak to bude vypadat na vojně, která nás za pár let čekala. Deset minut jsme cvičili a pak následoval pochod se zpěvem a ještě dnes mně zní v uších text a melodie pochodové písně: "Zpívej Ostravo, sláva v pracovním rytmu svém, rodí se mládež zdravá, zrozená v ČSM, soudruzi nečekáme..." Tak nějak to bylo.

A pak už měsíc základních prací. Týden s pilníkem, týden s kleštěmi a kladívkem, ke slovo přišla pilka na železo, vrtáky, závitníky, šroubky a matice, podložky a nebudu pokračovat, protože bych mohl být v podezření, že jsem tuto část "obšlehl" z filmu "Na samotě u lesa". Po měsíci shledali, že bude nejlepší, když se stanu soustružníkem a budu následoval slavné úderníky, kterým velel Stachanov. Nebylo mně to po chuti, soustružitt jsem se však kloudně naučil a vyučil.

Zhruba polovinu času v učňáku tvořila návštěva učňovské školy, a tam jsem byl přece jen spokojenější. Mezi slepými jednooký králem, takže jsem se vyučil s vyznamenáním a přijal nabídku jít pracovat do konstrukce. No a k soustruhu jsem se už nikdy nepostavil.
Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.