Sametová revoluce nevyvolala radikální změny jen ve státním zřízení naší vlasti, ale změny nastaly i v mnohých rodinách. Velká změna nastala bohužel i v té mé. Po třicetiletém manželství se pro ni rozhodl můj muž, který po návštěvě lázní odešel k mnohem mladší ženě, aby si prý ještě něco užil. Já zůstala sama, děti již byly velké.
Po překonání zklamání jsem si řekla, že pro jedno kvítí slunce nesvítí a já budu žít plným životem dál. Začala jsem jednat. Zaujal mne jeden inzerát v novinách, který zval na víkendový zájezd pro nezadané účastníky do východních Čech. Východní Čechy jsem moc neznala, poznat nové lidi také nebylo k zahození, tak jsem se srdnatě přihlásila a začala se těšit.
Sraz byl v Praze, účastníci byli z celé republiky. Sešlo se nás tam asi 20 a trochu nerozhodně se „okukovali“. Dala jsem se do řeči s jednou paní v mém věku a začaly jsme si rozumět. Vedoucí zájezdu přečetl naše příjmení a napsal, kdo s kým chce být ubytován. My už jsme měly rozhodnuto. Účastníci byli různého věku, muži – ženy napolovic. Cesta nám příjemně ubíhala, dobře jsme si s novou přítelkyní popovídaly.
Ubytováni jsme byli v hezkém penzionu po dvou, já s novou kamarádkou. Na pokoji jsme se rozhodly si tykat, a tak vyšla najevo naše křestní jména. Obě jsme byly Zdenky. Pobavilo nás to. Společně jsme se vydaly do restaurace na plánovanou seznamovací večeři. Celý zájezd se posadil k dlouhému stolu a začalo představování. Vedle mne seděl muž, který se představil jako Zdeněk. Obě jsme se hned hlásily, že jsme také Zdenky a že bychom měli založit stranu Zdenek, když jsme tři a máme i předsedu.
Bylo to v době tvoření nejrůznějších politických stran a uskupení, tak náš návrh byl se smíchem přijat. V tom se ozývaly další hlasy, že jsou také Zdenky a chtějí do naší strany. Bylo nás nakonec šest z celkového počtu dvaceti účastníků. Nikdy jsem se nesešla – ani ve škole – s nikým stejného jména, proto jsem byla opravdu překvapená. I naše vedoucí, velice milá dáma, říkala, že s něčím podobným se ještě v žádném zájezdu nesetkala.
Večer se vydařil, zatančili jsme si při dobré hudbě, večeře byla dobrá, víno také a posezení se protáhlo do pozdních hodin. Druhý den jsme šli všichni na procházku do skal už jako přátelé, kteří se znají dlouhý čas. Jednotlivé skupinky se potkávaly a vzájemně si sdělovaly dojmy z výletu. Celý výlet se velmi vydařil, dokonce tam vznikly asi dvě dvojice, které se zde našly.
Já jsem sice nového partnera nenašla, ale hezkou a veselou vzpomínku mám dodnes.