Nikdo z nás neví dne ani minuty, kdy se může čirou náhodou a ve zcela nečekané chvíli dozvědět, že je nemocen. Je jedno čím onemocní či jak. Každá nemoc je pro každého člověka nepříjemná. Každý z nás jakoukoliv nemoc vnímá jinak.A ne každý se umí s informací, že je vážně nemocen, srovnat.
Pokud se jedná o angínu, chřipku, záněty průdušek, bolesti kloubů apod., většinou pomohou běžné léky či antibiotika. Máme většinou naději, že do několika dnů budeme opět relativně fit. Horší je,dozvíme-li se, že jsme ochořeli nějak jinak. Nějak hůř. Nějak,...ano NĚJAK!
Ne každý se s tímto sdělením dokáže srovnat. Každý si nejprve řekne: PROČ PRÁVĚ JÁ? Dozví-li se člověk o svém onemocnění z úst lékaře trochu taktním způsobem, snad to dokáže rychleji vstřebat. Pokud mu to lékař oznámí tak zvaně „naostro“, je to mnohem, mnohem horší.
U velice blízkého známého znám takový případ. Pacientka - paní v letech - byla hospitalizovaná z důvodu snad zcela banálních vzhledem k věku. Cítila se slabá a špatně se jí dýchalo. Po několika
vyšetřeních v několika málo dnech v nemocnici z úst lékaře uslyšela: máte rakovinu a kdo ví, kde všude!
Výsledek? Zdravotní stav se rapidně den ze dne horšil. Což je zcela pochopitelné! Už na střední škole jsme se učili, že je občas mnohem lepší milosrdná lež, než čistá pravda. V tomto případě to snad platilo několikanásobně! Myslím, že lékaři jsou nejen kvalifikovaní odborníci, ale každý z nich studoval zároveň i psychologii, což je k životu velice, velice důležité. Kdyby si všichni na tento obor včas vzpomněli, bylo by mnohem méně nešťastných pacientů.
Je dobře, že existuje Den proti rakovině. Věřím, že stejně tak, jako byl kdysi objeven lék třeba na angínu, bude nalezen lék na tuto velice nebezpečnou a zhoubnou nemoc! Moc bych si to, nejen za sebe, přála!
Kazdoročně se prodávají žluté kytičky.za fantastickou cenu - celých 20 Kč! A jak probíhal můj prodej květinek? Právě jsme jeli s našimi seniory na zájezd. V autobuse jsem seniorům vysvětlila situaci a zdůvodnila prodej či koupi kytiček. Věřte nebo nevěřte, nenašel se jediný človíček, který by si kytičku se slovíčkem DĚKUJI nezakoupil.
V konečném místě zájezdu už jsem neměla zájem někoho žádat. Cíl našeho jednodenního pobytu byl zcela jiný. Když jsem však při odchodu z restaurace, kde jsme měli zajištěné obědy, oslovila p.vedoucí, přidala se ke koupi i část personálu. Čistě náhodou zde byly na obědě i 2 těhotné maminky. Nechtěla jsem je zatěžovat. Ony však samy došly se slovy, že nás také chtějí podpořit. Vyhrkly mi slzy do očí. Ovšem štěstím a radostí z dobře promyšlené akce!
