Tak nakonec píši tento prostý příběh, který se právě odvíjí kolem mého bydliště, u nás doma, taky u sousedů a v blízkém okolí. Bylo, nebylo...
U garáží se objevily první pampelišky, žluté potěšení, ale i plevel, bylinka a já nevím, co ještě...
A protože jaro z počátku nebývá úplně teplé, ke garážím přivezli uhlí, prý je třeba mít nějakou rezervu, kdo ještě topí uhlím, asi ví, co to obnáší. Pampelišky se krčily v rohu a šeptaly si, že se té velké černé hromady docela lekly, ale dobře to dopadlo, měly jen ušpiněné své žluté kloboučky, a první déšť je krásně opláchl.
Pampelišky se tiše snoubily se sedmikráskami mezi kameny a dovolily i nějakému kabelu, aby se jako had plížil mezi nimi, úžasná symbióza přírody a věcí, které k ní prostě nepatří.
A protože u nás se pořád něco buduje, i vnuci si udělali vlastníma rukama své sportovní hřiště, a za jeho sítí, mezi zbytky stavebního materiálu najednou začalo rozkvétat jaro.
Projížděli jsme mou rodnou obcí a tam mě zaujala stará studna, u které právě kvetl zlatý déšť, jak romantické zákoutí.
Moje květináče a truhlíky stojí na jaře frontu na kytičky, který se mi dostane do ruky déle, má někdy smůlu, protože i kytičky si svůj dočasný domov rády vybírají samy.
Krásný pohled na rozkvetlé zahradní chrpičky zvedne náladu snad i škarohlídům. O tu jarní pohodičku se zasloužila snacha Vendula.
Normální všední jarní den, podívám se z okna a vidím vznášet se balon, určitě nese nějaké jarní poselství.
Pampelišky již odkvétají, žlutá se pomalu změní v bílou a jaro se dostane do další fáze, a jejich malé padáčky nás budou šimrat snad všude. Hepčí!
A můj prostý jarní příběh sice končí, ale nekončí ještě jaro, které za nějaký čas plynule přejde v léto a začne docela jiný příběh, taky voňavý a krásný.
| Fotografujete rádi? Zúčastněte se naší fotosoutěže s názvem Jarní fotopříběh. Pošlete sérii fotografií doprovázenou textem a vyhrajte tablet Lenovo! Více informací o soutěži najdete zde. |
