Ombudsmanka Anna Šabatová se snaží prosadit, aby mohla podávat žaloby ve veřejném zájmu. Tedy navrhovat u Ústavního soudu rušení či změny zákonů a podávat žaloby kvůli diskriminaci. Například kvůli tomu, že někdo nedostane práci, protože zaměstnavateli připadá starý.
A je tu zase ten pradávný spor. Zaměstnavatelé tvrdí: Máme právo si vybrat, koho chceme zaměstnat a jestliže nechceme lidi vyššího věku, nikdo nám to nemůže nařizovat. Uchazeči o práci oponují: Co je komu do toho, kolik nám je, podstatné je, jestli prokážeme, že jsme práci schopni dobře vykonávat. Teď se do zapeklité otázky vložila ochránkyně lidských práv Anna Šabatová.
Diskriminace kvůli věku je nejčastější
"Diskriminace kvůli věku je úplně nejčastější diskriminační důvod na trhu práce," říká. "Personalisté už teď vědí, že se nemají ptát na takové věci, jako jestli jste vdaná či kolik máte dětí. Teď by se měli naučit neptat se, kolik vám je let. K tomu by mohla sloužit právě žaloba ve veřejném zájmu," vysvětluje.
Zákonodárci se zdráhají její pravomoce rozšířit, obávají se, že počet stížností a žalob by neúměrně zatížil soudy. Šabatová má ale jasno:
"Setkávám se s řadou případů, kdy si personalisté a zaměstnavatelé dovolují chovat se vůči lidem diskriminačně kvůli věku. Například existovala agentura, která zprostředokovávala zaměstnání a dotazníky se u ní vyplňovaly elektronickou formou. Na můj úřad se obrátila paní, která údaje vyplňovala, ale kolonku věk prostě vyplnit nechtěla. Odmítla a on ji ten systém vůbec nepustil dál. Takže byla jako uchazečka o tu práci automaticky vyřazena. A právě to je ukázka diskriminace."
Zkušenosti? Kdepak, rozhodující je věk
Podobnou zkušenost má osmapadesátiletý Vlastimil z Ostravy. Tři roky je bez práce, přivydělává si příležitostně jako údržbář a takzvaný hodinový manžel. Zkrátka, je šikovný a umí kde co opravit. Známá ho upozornila, že jistá firma, která má kancelářský komplex blízko jeho bydliště, hledá správce. Zatelefonoval tam, personalistka se zajímala, co umí. Vysvětlil, že dříve dělal údržbáře, že si tím stále přivydělává, že by to měl do práce blízko, takže by byl schopen přijít kdykoli ve dne, v noci či o víkendech, kdyby bylo třeba.
"Tak to se zdáte být ideální," šveholila dáma do telefonu. Pozvala ho na výběrové řízení. "Bylo nás tam šest, byl jsem nejstarší. Viděl jsem, že se na mě ty dámy ani pořádně nepodívaly, jen si ode mně vzaly životopis a řekly, že zavolají. Pak jsem se dozvěděl, že dva nejmladší kluky pozvaly do kanceláře na pohovor. Přišel jsem tam další den a připomněl se, že jsem se jim zdal ideální. Jedna z dam řekla, že výběrové řízení je u konce. Prý to místo dostal sedmadvacetiletý kluk. Nevím, jaké má zkušenosti, nechci ho podceňovat, ale jsem přesvědčený, že pro tuto práci bych prostě měl zkušeností více. Je mi naprosto jasné, že jsem je přestal zajímat, když viděly, mám nad padesát."
Jaké zvíře chcete být? Kráva!
Přijímací pohovory jsou mnohdy značně bizarní až šílené, takže lidé dříve narození, kteří už ze sebe nechtějí nechat dělat blázny, při nich tudíž nemají šanci. Tady je zkušenost dvaapadesátileté Lenky z Prahy, která se zajímala o místo telefonistky v zákaznickém centru.
"Připadalo mi, že zvedat telefony a radit lidem přece může člověk v každém věku, když je k tomu proškolen," říká. "Jenže mě čekalo výběrové řízení jako bych chtěla šéfovat jaderné elektrárně. U stolu sedělo šest mladých mužů a jeden z nich mi řekl: Víte, paní, my si tady ve firmě všichni tykáme a jsme takoví progresivní, tak nevím, jestli by to bylo pro vás. Odpověděla jsem mu: Tak proč mi netykáš? Mlčel jako zařezaný.
Tak na mě nastoupil druhý a ptal se mě na různé pitomosti. Například, jako barvu preferuji na oblečení, jestli dávám přednost adrenalinové zábavě nebo klidnější formě relaxace a vše dovršil otázkou: Kdybyste si měla vybrat, jaké zvíře chcete být, co by to bylo? Řekla jsem, že kráva, protože si právě tak připadám a že doufám, že nebudou chtít, ať ji předvedu. Čekala jsem, že se budou smát, když jsou tak progresivní, ale hleděli jako tupé stádo. Takže to, že bychom si nerozuměli, bylo jasné od začátku."
Takže, pokud se ombudsmance podaří svůj návrh prosadit, je dost možné, že obavy zákonodárců se naplní a žalob kvůli věkové diskriminaci při hledání práci opravdu přibude. Protože lidí, kteří se s ní setkali, je prostě hodně.
