V Česku byl Ladislav Chudík, jehož životní pouť se právě uzavřela ve věku 91 let, známý a oblíbený jako laskavý primář Sova ze seriálu Nemocnice na kraji města, zatímco doma na Slovensku patřil ke generaci divadelních "zakladatelů". Na jeviště Slovenského národního divadla vstoupil v roce 1944 a ještě nedávno na něm vystupoval ve hře Tančírna. Ztvárnil též desítky televizních a filmových postav a po sametové revoluci byl krátce slovenským ministrem kultury.
"Má šlechetné srdce a milý chlapecký úsměv moudrého a odvážného muže," prohlásila o něm herečka Emília Vášáryová. A i když byl kolegy považován za autoritu, zůstával skromný: "Když jsme to natočili, navrhl jsem režisérovi: pokud se Vám to nebude líbit, tak mě přeobsaďte," řekl v roce 2009 Janu Hřebejkovi k filmu Kawasakiho růže. Postava estébáka mu nakonec vynesla Českého lva za nejlepší mužskou vedlejší roli.
Herecké zkušenosti předával Chudík mladším generacím od konce 40. let na konzervatoři a od 60. let na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V letech 1963 až 1966 vedl činohru Slovenského národního divadla. Tehdy se také sám připravil o dvě velké postavy světového divadla, o nichž léta snil (Hamleta a Cyrana z Bergeraku). "Chtěl jsem být hrdina, a tak jsem se jako šéf z obsazení vyškrtl. Nechtěl jsem zavdat důvod k podezření, že se protěžuju," vysvětlil Chudík, jenž se kvůli tehdejší funkci vzdal i filmových nabídek od Karla Kachyni či Jiřího Weisse.
Před kamerou debutoval rodák z Hronce u Bánské Bystrice v roce 1946 v dramatu Martina Friče a Paža Bielika Varúj...! Následoval film ze Slovenského národního povstání Vlčie diery (1948) a další válečný film od Bielika Kapitán Dabač dostal Chudíka v roce 1960 až na festival do irského Corku.
Do zlatého fondu slovenské kinematografie přispěl Chudík rolemi ve snímcích nové vlny režiséra Petera Solana Tvár v okne (1963) či režiséra Stanislava Barabáše Pieseň o sivom holubovi (1961). Zahrál si i v kriminálkách - mimo jiné v trilogii režiséra Andreje Lettricha ze 60. let Smrť prichádza v daždi, Vrah zo záhrobia a Volanie démonov. Z Čechů točil například s Jiřím Weissem Zbabělec (1961), Janem Schmidtem Luk královny Dorotky (1970) či Jiřím Krejčíkem Půlnoční mše (1962). Od 70. let se objevoval zejména v televizních filmech a inscenacích.
Proslulost Chudíkovi získal televizní seriál podle scénáře Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města (1977). Roli primáře ortopedie hrál původně Karel Höger, který ale v začátcích natáčení zemřel. "Všichni tím byli tak zaskočeni, že měli pocit, že natáčení už pokračovat nebude. Režisér Dudek navíc Högera miloval stejně jako já Seiferta," připomněl své obavy ze vstupu do seriálu Chudík, jemuž se po odvysílání seriálu lidé svěřovali s problémy citovými i ortopedickými. Později se objevil v pokračováních seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech (2003) a Nemocnice na kraji města - nové osudy (2008).
Nabídku dostal prý i z Hollywoodu, režisér John Huston jej chtěl obsadit do role sovětského důstojníka. Ale Chudík to odmítl s tím, že by se úplně odstřihl - psal se rok 1968 a herec právě pobýval ve Vídni, kam v srpnu emigroval se svou první ženou. Jejich pobyt ale trval jen čtyři měsíce: zpět domů odjeli i kvůli Chudíkovým studentům, kteří ho do Vídně přijeli přemlouvat k návratu.
V roce 1982, pět let po rozvodu, se Chudík oženil s o 25 let mladší právničkou Alenou a spolu vychovali její dceru Bereniku. Jeho herecké mistrovství mu vyneslo řadu ocenění, mimo jiné Řád Ľudovíta Štúra I. třídy či medaili Za zásluhy I. stupně, kterou mu v roce 2003 udělil prezident Václav Havel.
Ladislav Chudík v poslední době čelil různým zdravotním potížím a kvůli silnému zápalu plic byl hospitalizován. V nemocnici ležel dva měsíce. Jeho zdravotní stav byl vážný a náhle se zhoršil. Navzdory velké snaze lékařů pacient zemřel na srdeční a plicní selhání.
