Venku je horko,
slunce moc praží
a mně se v horku
můj mozek vaří.
Trochu se mi vaří mozek a slunce svítit nepřestává. Ne, že bych slunce ráda neměla, ale určitě ne v takové síle. Čím jsem starší, tím méně jeho horké paprsky snáším, a teď mi to ještě zakázal doktor. Kvůli své kůži ven nenamazaná nesmím. Ne zevnitř, ale z venku. Musím se totiž natírat krémen s faktorem 50. Jelikož takový ochranný krém je hodně drahý, snažím se raději tyto dny přežívat doma.
Mám v bytě docela příjemný chládek. Zatím! Horko se totiž rozbíhá a slunce nabírá síly. Jelikož mám pejska, nemohu mu zakázat chodit ven. Jdeme tedy brzy ráno na delší procházku a pak už jenom po několika hodinách vybíháme za kostel, kde jsou staré košaté stromy a tvoří slušný stín. Tam chvíli pobudeme, pejsek vykoná potřebu a vracíme se do svého chladného bytečku.
Děláme to už několik dní a začínáme se oba velice nudit. Já více. Je to hrozné, ale já z nudy jím. Ráno, když je ještě chládek, nakoupím pochutiny a pak je do sebe cpu až do večera. Nevím, jestli to léto ve zdraví přežiju a kolik toho ještě vydržím. Pitný režim zajišťuji také. Cévy zatím pracují dobře a o srdce se nebojím. Srdce jsem měla vždycky dobré.
Má hmotnost se ale stále zvyšuje. Nevím, ale možná že se z toho svého bytu už nikdy nedostanu ven. Psa asi budu spouštět oknem, aby se alespoň trochu venku proběhl na své dlouhé šňůře (ještě, že bydlím v přízemí). Až si někdo na podzim všimne, že něco není v pořádku, možná že mě z bytu vysvobodí. Zatím zásoby jídla ještě mám.
Tak si všichni léta užívejte, dokud můžete. Já přece nikomu nic nezávidím. A pozor na srdce! Až budu volat o pomoc, příjďte mě vysvobodit.
PS: Venku mi praskl teploměr na 55 stupních.
