A milování můj rozum neslyší

Rozkvetlá přání
se touhou netají
a v objímání
svůj úkryt hledají,
v zajetí citu
třepetavá slova
a za úsvitu
barvy do růžova.

V podivném reji
den hlavu naklání,
noci se smějí
a slaví setkání,
čas nemá stání,
tikot v mysli hlodá
a při hledání
někdy samá voda.

Ústa se brání
jak soudce nejvyšší
a milování
můj rozum neslyší,
nahota citu
těžké boty zuje
a za úsvitu
lásku roztancuje.