Počátkem čtyřicátých let se proslavil sbírkou Melancholické procházky. Po emigraci v roce 1948 byl však ve své vlasti zakázaným a posléze zapomenutým autorem. Český básník a překladatel Ivan Blatný zemřel ve Velké Británii přesně před čtvrtstoletím - 5. srpna 1990.
Dílo "českého Rimbauda," jak Blatného nazval Vítězslav Nezval, znovu objevili až v sedmdesátých letech čeští emigranti. Ivan Blatný se narodil krátce před Vánoci roku 1919 v Brně v rodině spisovatele Lva Blatného. Svou první báseň publikoval v roce 1933 a o sedm let později se dočkal vydání sbírky Paní Jitřenka. Záhy po ní vyšly ceněné Melancholické procházky, s nimiž vyhrál i celostátní soutěž.
V březnu 1948 byl Blatný už coby uznávaný básník vyslán na pozvání Britské rady do Londýna. Tam vydal prohlášení o nesvobodě v Československu a poštou poslal zpět průkazy člena KSČ a Syndikátu českých spisovatelů. Nato byl v tuzemsku zbaven veškerých občanských práv a majetku a označen za zrádce.
Blatný trpěl již od mládí psychickými problémy. V nervovém sanatoriu pobýval poprvé v roce 1941 poté, co jeho přítel, básník Jiří Orten, zahynul pod koly německé sanitky. Natrvalo byl Blatný internován v sanatoriu v britském Essexu (a posléze Ipswichi) v roce 1954. Diagnóza psychiatrů zněla: paranoidní schizofrenie.
Ivan Blatný zemřel v srpnu 1990 ve všeobecné nemocnici v Colchestru. Následující rok byl jeho popel převezen do Brna, kde byl uložen do rodinného hrobu. V roce 1997 udělil Blatnému prezident Václav Havel medaili Za zásluhy in memoriam. Životní úděl Ivana Blatného se později stal námětem biografického románu Básník, za který jeho autor Martin Reiner získal ocenění Magnesia Litera.
