Letošní parné léto je trochu neobvyklé v té naší zemičce uprostřed Evropy. Všichni máme rádi sluníčko, ale čeho je moc, jak praví moudré přísloví, toho je příliš. Horké letní dny a od rána vysilující sluneční paprsky nám dávají zabrat, jen co je pravda. Každý z nás čeká na spásonosný déšť. Jásáme nad každou kapkou vody.
Kapka vody má neobyčejnou sílu a moc - napojí včelku i mravence, vyhloubí jamku do kamene a co teprve, když se kapka spojí s kapkou v potůček. Škoda, že jsou pryč dny, kdy se i člověk mohl z toho potůčku napít. Jen tak nabrat vodu do dlaní a nechat ji stékat ústy do vyprahlého hrdla. Cítíte tu její chuť! Možná už i u nás jsou někde horské studánky, kde se dá voda pít, ale přílišnou důvěru v ně nemám.
Všichni se v tyto dny přímo modlíme za déšť, za kapku - kapky - vody. Možná je to dobře, že nám Moudrá příroda ukázala, jaké by to bylo bez vody. Ukázala nám, že životadárné slunce může ten život i vzít, stejně jako voda. Bez slunce a bez vody nebude života na této zemi. Měli bychom si to všichni uvědomit a měli bychom s tím něco dělat. A ne, až přejde nejhorší, zaklapnout desky projektů a nechat to na někdy jindy.
Kapka vody je sama o sobě neškodná. Ale když se ty kapky spojí a potoky se promění v dravé, vše ničící řeky, modlíme se, aby už pršet přestalo. V posledních letech jsme zažili několik povodní, které postihly celé kraje. Sčítaly se škody, které šly do miliónů. A můžeme s klidným svědomím říct, že jsme se z toho poučili? Nikdo už nevrátí životy těm, co jim je voda vzala.
Probuďme se už! A nezavírejme oči před varováním přírody.