V poloprázdném lokále prodlévá muž v důchodovém věku. Sedí v místnosti, kde chybí televizor. Je strategicky umístěn. Za zády má okno a před sebou volné stoly a nálevní pult. Má přehled o dění. Bohudík netřeba zvláštních pozorovacích schopností. V tomto prostoru se vyskytuje jen málo jedinců. Většinou jde o nahodilé hosty.
To ve vedlejší místnosti s televizorem je živo. Z neznámého důvodu se štamgasti shromažďují právě zde. Občas se odtud ozývají salvy smíchu při veselých televizních pořadech, nebo rachot výstřelů provázejících kulturu komerční televizní produkce. Muž v poloprázdném lokále je zasmušilý. Opět se nedostavil Lojza Ondráček, stálý šachový soupeř. Je to člověk nedochvilný, neboť jeho cesta do hrací místnosti vede přes králikárnu a kurníky. Vlastní zchátralý domek po rodičích na který dosud nesehnal kupce. Dvorek tohoto selského stavení je předmětem nenávisti, založit požár si však netroufá.
Osamělý důchodce a vášnivý šachista už by si zasloužil poklidný život. Bydlí na bytovce a cestou na šachovou partii je nucen obsloužit všechno hospodářské zvířectvo. Potomci přijali tuto zásobárnu proviantu jako samozřejmost a dědek se musí činit. Důchodce Tonda Voborník, to je ten zasmušilý pán, má ale jiný předmět zájmu. Zamiloval se do paní hostinské! Je to dáma o deset let mladší, v obchodě šikovná. Tonda má za zády okno a před sebou nerušený pohled na výčepní pult. Mezi ním a paní hostinskou nastal před několika lety zajímavý vztah. Občas si přinese polštářek pod zadek a posedí s Tondou v družném rozhovoru. Musí ale často odbíhat s půllitry do místnosti s televizorem. Kmitá také s podnosem s panáky tvrdého alkoholu. Stůl s osamělým důchodcem je až na druhém místě. Ten vypije za celé odpoledne dvě piva, takže jako konzument je pro obchodnici komerčně nezajímavý.
"Musím Lidušku něčím zaujmout,“rozhoduje se zamilovaný důchodce. Čím ale může starší muž zaujmout ženu? Jsou jen dvě možnosti. Buďto nechat upadnout na zem peněženku s tisícovkami, nebo zaujmout prudkým intelektem. Za naprostou blbost však považuje rozhovory o výtvarném umění, ještě k tomu v zakouřeném lokále. Je nutno zdůraznit, že Toník jako usedlý člověk odchází domů pravidelně před osmou večerní. Napadlo jej, pokusit se o kontakt s paní hostinskou v noci.
Odpoledne se před noční šichtou pořádně vyspal a šel na věc. Vše se odehrávalo podle plánu. Hostinská Liduška odbíhala do sousední místnosti s půllitry a panáky. Přinesla si ale hned z večera polštářek pod zadek a odbíhala za ním po delších pauzách. Toník je dobrý vypravěč, takže stačil paní hostinskou zaujmout příhodami ze života. Jediným cílem lovce však bylo, aby všichni vypadli a on zůstal s milovanou bytostí sám v opuštěném lokále.Ve tři v noci usnul za stolem, paní hostinská jej vyprovodila před hospodu. Štamgasti ještě hulákali národní písně. A tak dobyvatel pochopil, že tudy cesta nevede.
Jednoho pozdního odpoledne objevil Toník paní hostinskou samotnou. Seděla u stolu a luštila křížovku. Obě místnosti zely prázdnotou. "To je příležitost! Budu dělat chytrého,“ napadlo příchozího.
"Pane Voborníku, nevíte jaké je hlavní město Hondurasu?“ Host věděl. Také prozradil kde je nejvyšší kostelní věž v republice a jak se řekne německy týden. Paní hostinská na něj po tomto extempore hleděla s neskrývaným obdivem. Společné luštění se pak odehrávalo často.
Nápad se dostavil později. Toník si řekl: "Sakra, proč musí Liduška pořád odbíhat. Nejde-li hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře! Budeme křížovky luštit u pultu!“
Toho odpoledne stojí u nálevního pultu dva lidé. Stojí svorně vedle sebe, zády k místnosti se štamgasty. Místnost bez televizoru je prázdná. Před těmi dvěma leží křížovka. Při luštění se dotýkají prsty jeden druhého. "Přitiskněte se , já už stejně nevím co luštím!“ špitne muž. Cítí horké tělo vedle sebe. Škvírou mezi jejich boky by nepropadla zápalka.
Najednou se v křížovce objeví ve vodorovném sloupku otázka – Pravobřežní přítok Ohře. "To bude někde u Loun, pamatuji si ještě zprávy o stavu vody na českých tocích, když hlásili Ohře v Lounech,“ informuje nápověda.
A tu se stalo něco nevídaného. V prázdném lokále vzala paní hostinská židli a přistavila ji k nástěnné mapě republiky. Vyskočila na ni a prstem hledala Louny. Muž vedle ní ji držel kolem pasu a tisknul ruku, která nejezdila po mapě. Oba strnuli v jakémsi vzduchoprázdnu. Žena se nebránila. Přitom každou chvíli mohl někdo vejít z venku, nebo ze sousední místnosti. Bylo jim to fuk.Oba se spořádaně vrátili k nálevnímu pultu. Paní Liduška opět začala kmitat a Toník urychleně zaplatil. Rychle se rozloučil a zmizel ve vlahé noci.
Tak vida. Nemůže ženu pozvat k prohlídce své sbírky motýlů. Nemůže zaujmout tisícovkami a zlatými prsteny. Možná, že všechno bylo jen dílem náhody a souběhem událostí. I když to možná byla jen epizoda, která vyšumí do vytracena, zůstává jeden fakt. Kromě jiných způsobů získání přízně žen mnohdy stačí, že víte které je hlavní město Hondurasu!
