Dokážete si v galerii hrát?

Mám sice ráda pivo, ale o pivovarnictví toho mnoho nevím, ačkoliv jsem na pozvání jednoho archivního badatele absolvovala dokonce exkurzi po pivovaru U Fleků.

K pivovaru patřila ale odjakživa také sladovna. Jedna taková se nacházela v malebném jihočeském městě Písku. I když se zde vyráběl slad pro písecký a protivínský pivovar od roku 1864 pouze do roku 1973, název Sladovna si objekt ponechal dodnes. Poté, co budova, bezprostředně sousedící s píseckým Prácheňským muzeem, sloužila řadu let jako skladiště a postupně zchátrala, došlo v letech 2005 - 2007 k její nákladné rekonstrukci. Dnes je to krásný kulturní objekt se 6 galeriemi a sídlí zde i turistické informační centrum.

Písek se každoročně stává cílem jednoho z našich jednodenních výletů z Týna nad Vltavou. Vždy znovu se těším na jeho starobylou a měšťanskou krásu, ale i současnou tvář. K ní patří i výstavy ve Sladovně, kterých se tu tentokrát v srpnu sešlo hned několik. Všechny byly pojaty velmi moderně a plně odpovídaly označení Sladovny - Galerie hrou.

V nejvyšším patře mě uvítala výstava Divočina bez hranic. Sice jen panelová expozice, ale se spoustou snímků a informací o postupné rekultivaci Šumavy. Věřili byste, že lepších výsledků se dosáhne, ponechá-li se poničený les vlastní samoobnově, než když se vysázejí stromky nové?

O patro níže jsem se ocitla uprostřed dětského reje. Zde se nacházela výstava Mraveniště II, údajně inovovaná podoba úspěšné výstavy před 2 lety. Jestliže si podle pokynu zujete boty, můžete klidně spolu s dětmi prolézat labyrintem, znázorňujícím mraveniště, spletí chodeb, komůrek či prolézaček, zkrátka zažít správné kolektivní mravenčí dobrodružství.

V ještě nižším patře je pak výstava, určená rovněž dětem, a to Trnkova Zahrada. Představuje tajemnou zahradu ze známé knihy, se zlým potměšilým kocourem, recitující velrybou, slonem a trpaslíkem. Najdete tu směsici dvoj- a trojrozměrných předmětů, to vše zkombinované s virtuálním světem techniky, zvuků a barevných efektů. A těmi kluky, prolézajícími zahradu, se v tu či onu chvíli může stát každý z návštěvníků.

V prostoru přízemí je multimediální stálá expozice českých dětských ilustrátorů. Můžeme si přečíst jejich biografie a ve vitrínách si prohlédnout jimi ilustrované knihy, děti zde mohou sledovat pohádky na obrazovce v malém eskymáckém iglú nebo se houpat v mořské lastuře, sledovat noční oblohu nebo si vyzkoušet své vědomosti formou kvízu na plazmě. Soutěžily tu celé rodiny, děti i rodiče. Zvláštní část této expozice je pak věnována píseckému rodákovi Radku Pilařovi, který zůstal tak trochu dítětem celý život.

Dospělé, hlavně pak ženy, určitě zaujala dočasná výstava tapisérií, paravanů a tisků současné akademické malířky Mirky Krausové, doplněná moderními šperky další výtvarnice, ing.arch. Heleny Loudové.

Když jsem viděla obrovský zájem a nadšení dětí v prostorách Sladovny, vzpomněla jsem si na Komenského pojetí Škola hrou. Podobný zájem nejmladší generace zaznamenávám i na různých pražských výstavách, ať už to byla historie stavebnice Merkur, Igráčci nebo Věda a technika. Děti samozřejmě nebaví jednotvárné, byť hodnotné, výstavy. Naproti tomu akce, které si mohou "osahat", jsou pro ně atraktivní. Autoři výstav, které z návštěvníků dělají spolutvůrce, si zaslouží obdiv a uznání. Jen tak dál!