Jestli vůbc nějaká slova k této tragédii nejsou zbytečná? Ale kolik lidí si vzpomnělo v dnešní den na tuto tragickou událost? Nebude mne někdo odsuzovat za můj postoj? Neuznávám žádné konspirační teorie ohledně této tragédie. Jsem přesvědčena, že se jednalo o nelidský teroristický útok.
Celý svět byl 11.9.2001 šokován. Mezi zavražděnými byli i Češi, vím, že jeden z nich byi i mladý muž, 27 roků. Neznala jsem ho. Přesto mne trýznivě zasáhl jeho osud. Při pietní návštěvě Ground Zero, památníku obětem 11.9.2001 v New Yorku, jsem se s jeho odkazem náhodně setkala. Existují náhody?
Pomník obětem teroristického útoku na Ground Zero v New Yorku má podobu dvou velkých čtvercových nádrží kopírujících základy "dvojčat". Stěny těchto nádrží klesají do hloubky asi deseti metrů. Po těchto stěnách kolem dokola stéká voda do čtvercového otvoru na dně a mizí do nenávratna.
Je to jednoduché pojetí památníku, ale o to více působivé. Mluvím za sebe, za moje pocity. Ve mně toto provedení okamžitě evokovalo zoufalý vodopád slz, který vyplakali jak zavraždění, tak pozůstalí a s nimi i celý svět. Je to vodopád neštěstí, vzpomínek ale i nadějí, který tiše a bez přestání stéká do hlubin základů budov. V budovách, v letadlech, na ulicích zažívali nic netušící lidé to nelidské zoufalství. Říká se, že stěny hovoří. Ale tyto stěny již nemohou mluvit, neexistují.
Lidé mluví všude ztlumeným hlasem. Já jsem zde nebyla schopna ani fotografovat. Prostě jsem nemohla.
Okolo obou nádrží se vine asi metr široký, pevný, ocelový pás, do kterého jsou vyražena jména obětí. Právě to vyražení jmen obětí do ocelového plátu na mne zapůsobilo spolu se stékajícími slzami do nádrží nejvíce.. Jejich jména jsou vlastně psána do vzduchu, do prázdna, do nebe. Proč?
A můj příběh?
Procházela jsem v tichosti kolem těch plačících, ohromných jam v zemi s jednu rukou položenou na ocelových plátech. Studily. Při chůzi jsem dlaní a prsty přejížděla po vyražených jménech..jsou jich tisíce. Přesně 2977. A najednou mne něco zastavilo, nevím co to bylo. Prsty mi začaly přejíždět sem a tam po jednom jménu. Nemohu přestat. Dívám se a čtu. To je přece české jméno! Ano, ten mladý muž neměl šanci. Neměl žádnou možnost bojovat o život, byl v době teroristického muslimského útoku ve 103. patře věže WTC, absolutně bez naděje na útěk, na záchranu.
Čest jeho památce, čest všem zavražděným.