Psala jsem o tom, že Rejvíz může být východiskem pro další výlety. Jeden takový jsme letos uskutečnili. Zvolili jsme neděli 7. června, to jede autobus o hodinu dřív než ve všední dny. V Horách bylo polojasno a docela příjemně teplo.
Vystoupili jsme u Penzionu Rejvíz a odtud šli kousek směrem na Jeseník k rozcestníku, odkud se můžete vydat k Mechovému jezírku, k rozhledně na Zlatém chlumu, nebo k pramenům Javorné. Než jsme tam došli, překvapilo nás, že máme v patách mlhu, nad hlavou zataženo a docela chladno. Nevadilo nám to, byli jsme dostatečně oblečeni a chůzí jsme se zahřívali. U dalšího rozcestníku a prvního zastavení U jeřábu jsme zjistili, co nás čeká, zvěčnili se na lavičce a vydali se Údolím Javorné. Ještě se musím zmínit o tom, že každá cedule je opatřena ukázkou dřeva stromu, u kterého se nachází, ale na to jsem přišla až u třetího zastavení. Občas se nám do záběru nevešla.
Naučná stezka vede po modré turistické značce z místa zvaného Prameny Javorné (mezi Studeným Zejfem a Rejvízem) a končí u tzv. „Vaňkova kříže“ nad Ondřejovicemi. Je na ní 7 zastavení pojmenovaných po dřevinách, které se vždy v blízkosti nacházejí. Její délka je asi 4 kilometry. Cílem naučné stezky je podat informace nejen o lesním prostředí, o rostlinách, živočiších a o práci lesníků, ale také podchytit geologii, geomorfologii a historii tohoto překrásného údolí.
Marně bychom hledali jeden pramen, odkud říčka vyvěrá, protože jde spíš o pramenné místo, ze kterého se porůznu stékají pozemní i podzemní pramínky, až najednou uvidíte potůček, který roste a sílí a brzy už si prozpěvuje svoji vodní písničku tak hlasitě, že je nepřeslechnutelný, i když ho nemusí být vidět.
Druhé zastavení je U tisu. Tentokrát pramen zviditelnily Lesy České republiky, které stezku zřídily.
Blízko třetího zastavení U jilmu jsme narazili na oplocené mraveniště. Naivně jsem se domnívala, že je chráno před lidmi, ale na ceduli jsem se dočetla, že velkým škůdcem jsou v tomto případě divočáci. Na každé ceduli jsme se dověděli něco zajímavého. Docela mě mrzelo, když jsem zjistila, jak špatně jsou na fotkách čitelné.
Po docela pěkné lesní cestě lemované svěží zelení, tehdy ještě nebylo takové sucho, jsme se blížili k zaniklé osadě stejného jména, k Javorné. Místa opuštěná lidmi na nás vždy působí stísňujícím dojmem. Ještě jsou na nich znatelné stopy jejich činnosti, ale už „zejí prázdnotou“. Míjíme sad a rozlehlá stavení, která pomalu chátrají. Přesto jsme si z této již „mrtvé“ osady donesli domů předmět nedávno vyrobený člověkem. Nějaký nepozorný turista tu možná pod vlivem nehostinného místa zapomněl vlastní rukou pěkně vyřezávanou hůl i s letopočtem 2015. Možná se těšil, že bude mít hezký suvenýr.
Po krátkém zamyšlení docházíme ke čtvrtému zastavení U olše. Kromě něho nás zaujme chodníček, po kterém můžeme dojít ke kapličce, ve které je současným zlatohorským umělcem zpodobněný u nás málo známý poustevník Vilém z Malevalle.
Páté zastavení U jasanu na sebe nenechává dlouho čekat. Nachází se v blízkosti kaple sv. Anny, kterou nechal postavit generálmajor Karel Rudzinski z Rudna pro svou zbožnou manželku Annu při příležitosti jejich stříbrné svatby.
Zakrátko dojdeme na rozcestí: jdeme mírně do kopce lesem k šestému zastavení U třešně, zatímco pod námi zůstává Salisov. Od cedule vidíme nad Salisovem průsek s nepřehlédnutelnými známkami civilizace.
Blížíme se k poslednímu zastavení na naučné stezce Údolím Javorné, U lípy. Vedle stojí kříž, o jehož vztyčení se zasloužil pan Pavel Waněk, vášnivý turista a předseda KČT Ondřejovice, který krátce před naším výletem zemřel, což jsme už zapsali do turistického notýsku uloženého U jasanu. O kříži i jeho autorovi je možno počíst si i na ceduli. Rozhled zakrývají vzrostlé stromy, a natolik toto místo zastiňují, že ještě nepociťujeme, jak se v otevřeném prostoru oteplilo. Vzápětí to ale zjistíme.
Ocitáme se na volném prostranství luk blízko Ondřejovic. Nabízí se nám výhledy do okolní krajiny. Vzduch je teplý a krásně voní létem. Ještě musíme překonat jeden kopec přes soukromé pastviny a a co nevidět se octneme u Zlatokopeckých srubů. Tam v hospůdce doplníme tekutiny, porozhlédneme se a zjistíme, že přibylo dřevěných staveb. Claimy jsou bez vody, kterou budou naplněny, až se uskuteční soutěž v rýžování zlata O pánev starosty města s mezinárodní účastí, která se pořádá každý rok koncem srpna. Přejdeme po úzké lávce za řeku Olešnici, která teče kolem, projdeme lesem Údolím ztracených štol a před námi je už jen úsek po asfaltu silnice vedoucí z Jeseníku do Zlatých Hor.
Naše kroky vedou k sídlišti, které je skryto v prostoru mezi Česko-slezskou výrobní, která produkuje obytné buňky, a hraniční horou Biskupskou kupou. Tam jsme doma. Unaveni, ale navýsost spokojeni. Nohy bolet přestanou, ale vzpomínky a fotky zůstanou.
Můj tip na dovolenou či výlet - velká letní soutěž o pobyt v Česku. Napište do rubriky Moje cestování, kde jste byli, co se vám na dovolené či výletě líbilo, jak jste byli spokojeni se službami – ubytováním, stravováním, průvodci, delegáty cestovních kanceláří. Popište, co bylo na navštíveném místě nejzajímavější, co stojí za to vidět, ale i to, co se vám nelíbilo a co byste nedoporučovali. Článek nadepište Můj tip na dovolenou. Všechny příspěvky budou 30. září slosovány a vítěz vyhraje třídenní pobyt v některém z českých penzionů. Více informací zde. |