A už tu máme to období strachu. Ptáte se proč? Je přeci podzim a to se my, houbičky, bojíme lidiček. Chodí si po lese, snaží se nás najít a pak nás snědí na másle, jako smaženici nebo snad dokonce na řízečky.
A toho rámusu co nadělají. Stále na sebe pokřikují a volají. Jen malé množství lidí jde potichoučku a ti jsou více nebezpeční. Nejsou slyšet a my, houbičky, nemáme čas se schovat do trávy a mechu. A tak letos, když už konečně zapršelo a přišel ten náš čas, musíme být oparné.
Prosím, lidičky zlatí, buďte v lese opatrní a tišší. Neplašte zvěř a dopřejte lesu a ptáčkům lesní klid. A nezapomeňte, že odpadky do lesa nepatří.
Děkují vám vaše HOUBIČKY!