Když se po roce 1989 otevřely naše hranice do všech možných koutů planety, nejedno cestovatelské srdíčko zaplesalo. Najednou jsme mohli jet kam jsme chtěli a kam nám naše finance dovolily. A tak se Češi (Slováci, Poláci...) začali houfně přesouvat, nejdříve křížem krážem Evropou a pak jsme se mnozí odvažovali dál a dál.
Lákaly nás modravé dálky, vysoké hory, hluboká moře, jiné kultury. A tak trochu v zapomnění mnozí z nás nechali tu naši krásnou vlast. Ne že bych byla nabažena cizích zemí, pořád je co objevovat, čím se kochat, ale stanovili jsme si takové malé pravidlo. Pokud to půjde vydáme se každý rok k moři, ale kromě toho podnikneme i nějaké výlety v tuzemsku. Jeden rok jsme navštívili Česko-saské Švýcarsko, další výlet byl do Orlických hor a nebo jsme se vydali k sousedům nejbližším a mému srdci nejdražším – na mé rodné Slovensko. Vysoké Tatry, Těrchová, Habovka a letos Bratislava.
V letošním roce jsme se v září vydali přes jeden slevový portál, s kterým mám již druhou velmi dobrou zkušenost, znovu do Orlických hor. Tentokrát jsme se netoulali po lesích, ale naopak naším cílem byla tři městečka. Potštejn – Brandýs nad Orlicí – Litomyšl.
Ubytování jsme měli v penzionu Hůrka v Libchavách. Nikdy jsem o této obci neslyšela, ale jsem ráda, že jsem tam byla. Ubytování bylo skvělé a počasí nám více než přálo. Po příjezdu jsme se vydali na prohlídku obce. Objevili jsme tak třeba Zahradnictví na statku, kde nás srdečně přivítala pani majitelka. Dovolila nám prohlížet si sortiment i když bylo zcela evidentní, že nakupovat zrovna nemáme v úmyslu. Kromě majitelky jsme se také seznámili s indickými běžci. Slíbili jsme, že před odjezdem si přijdeme koupit motýlový keřík.
Druhý den ráno jsme se vydali do Potštejna. Hrad jsme viděli již z cesty, zaparkovali jsme v centru u kostela a pěšky jsme vystoupali na hrad, který je majetkem obce. Možná je to to nejlepší, co hrad mohlo potkat. Obec je pečlivý hospodář a tak je na hradě živo a turista může být spokojen. Po křížové cestě jsme se vrátili zpět do Potštejna. Vesnička přímo pohádková, čisté ulice, upravené domky, krásný zámek i kostel. A zámecká cukrárna, co Vám budu povídat! Ještě před obědem jsme zvládli vynikající zákusek, nemohli jsme odolat.
Z Potštejna jsme se vypravili na poutní místo Homole. K celému komplexu vede 153 schodů a 16 odpočívadel. Schodiště je unikátní evropskou památkou. Nad schody se vypíná kostelík zasvěcený Panně Marii Sedmibolestné, dále jsou tam dvě kaple a hřbitůvek. Kostel i schodiště jsou z konce 17. století. Ale tak jak to je u nás zvykem – kostel i kaple byly zavřeny.
Po točivé okresce jsme se vydali do městečka Brandýs nad Orlicí. Po pohádkovém Potštejnu to byla pořádná studená sprcha. Město jak po vymření, první hotel s poetickým názvem Milenka – NA PRODEJ. Přesto se touláme po ulici, zaujme nás krásná budova s nápisem SOKOL. Jdeme se podívat na vlakové nádraží. Proč u nás máme taková nepěkná nádraží? Každou chvilku přifrčí vlak, jeden, druhý… už je nepočítám. Podle ukazatele se vydáváme k labyrintu, šlapeme docela dlouho a už vidíme pomník věnovaný J.A. Komenskému a naproti je uzavřený přírodní labyrint.
Vydáváme se zpět do městečka, kde míjíme podivnou skulpturu rezavého železa, zkoumáme ji a po chvíli na ni manžel poklepe a tato železná příšera se rozezní různými tóny. Jo kdyby toto dílko bylo zbaveno rzi a vyleštěno, možná by ty tóny vyloudily pro městečko lepší časy. Nad městem je prý hrad, jdeme úzkou pěšinkou mezi ploty, stoupáme do kopce a v jedné zahradě spatříme nějaké umělecké dílo, nepřišla jsem na to, co má představovat. Třeba budete mít lepší představivost. Vyšplháme do kopce, přejdeme visutou lávku a zastavíme před cedulí VSTUP ZAKÁZÁN. No vůbec se nedivím, já být radní, tak strhnu i tu lávku, aby lidi neviděli na co dal Pardubický kraj a EU peníze. Z hradu je totiž opravdu jen kousek zubaté zdi a jinak nic. Zapomenuté zednické náčiní hlásí, že zřejmě buď peníze došly a nebo skončily úplně jinde než měly. Brandýs nad Orlicí nás totálně zklamal.
Další den jsme se probudili do dešťivého rána, ale počasí nás nemohlo odradit od našeho plánu. Litomyšl. Ještěže jsou u nás taková krásná místa. Litomyšl obdržela městská práva již v roce 1259 a v roce 2000 byla vyhlášena Historickým městem roku a právem. Na prohlídku by nám jeden den nestačil a tak si vybíráme zámek, kostel a náměstí.
Prohlídka zámku začíná v barokním zámeckém divadle s originály kulis z 18. století. Zámek je renesanční s arkádovým nádvořím vyzdobeným sgrafity a je od roku 1999 zapsán na Seznam UNESCO.
Chrám Nalezení sv. Kříže je přístupný, a tak nejdříve šlapeme 142 schodů na jeho vyhlídku. Je sice deštivo, ale pohled z vyhlídky na střechy je krásný. Prohlížíme si i vnitřek kostela. Připadá mi, že církev se snaží o modernizaci, nacházíme zde různé interaktivní hračičky pro děti i dospělé. Nevím, jestli tato cesta přivede nové ovečky do lůna církve svaté.
Procházíme náměstím, které je prostě kouzelné. Po celé délce vede podloubí. Takže vůbec nevadí, že prší. Obchůdky, pekárna, pizzerie...
Pozdě odpoledne se vydáváme na zpáteční cestu do penzionu. Musíme jít ještě do zahradnictví pro motýlí keř. Přibíráme ještě květináč s kozími rohy a jako dárek si můžeme vybrat okrasnou dýni. Zítra nás čeká odjezd domů. Vybrali jsme si trasu přes Žamberk a Pastviny.
Ráno vstáváme do husté mlhy, ale už u Žamberku se mlha zvedá. Ukazatel nás zavede k Tyršově rozhledně, bohužel otevřena bude až za hodinu. Pokračujeme v cestě. Další zastávka Pastviny. Na hladinu přehrady se díváme jen z mostu. Na suchu je spousta loděk, chtělo by to zapršet. Cestu si prodlužujeme do Starého Města pod Sněžníkem, zastávka v cukrárně a tam se dozvíme, že až k horskému hotelu Paprsek vede nová silnice. Proto potrápíme autíčko vzhůru do kopce až na vrchol Výhled, kde byl v roce 1932 hotel postaven. Na Paprsku se chystá svatba, dáme si gulášovku a čekáme na nevěstu, obřad má začít za půl hodinky.
Místo krásné nevěsty v bílých princeznovských šatech příchází ruku v ruce dva mladí muži, tak hodně štěstí.
