Hádky v rodině, finanční problémy, zklamání. To všechno může nastat, když člověk zemře a nezanechá závěť. Nový občanský zákoník vnesl do této problematiky nová ustanovení a podle právníků také poněkud zmatek. Lidí překvapených problémy, které mají po smrti někoho blízkého, přibývá.
Pětasedmdesátiletý Přemek dva roky bojoval s řadou nemocí a věděl, že zvítězit nemůže. Požádal proto manželku, aby mu domů přivedla notáře nebo advokáta, že chce napsat závěť. Odmítla s tím, že přece takto nebudou přivolávat smrt, že tady Přemek ještě určitě řadu let bude. A další její zdůvodnění: V naší rodině přece nikdy žádné neshody nebyly, kdo by se hádal o dědictví...
Přemek zemřel a ona se nestačila divit, co se začalo dít.
Notářka se jí při vyřizování pozůstalosti zeptala, zda měl Přemek příbuzné, děti. Měl syna z prvního manželství, kterého neviděl třicet let. Nepohodli se, syn mu neodpustil nový vztah, navíc nikde nepracoval, lumpačil, dvakrát byl ve vězení za krádeže a zpronevěru. Teď se ukázalo, že je jedním z dědiců, že by se s ním vdova měla dělit, a to i o byt, ve kterém žije. Šok. Dědické řízení se protáhlo na více než rok, než se syna podařilo vypátrat. Za tu dobu neměla nárok disponovat s účtem ani vkladní knížkou svého zesnulého muže.
„Kdybych neměla syna a dceru, kteří mi v té době finančně pomáhali, neměla bych z čeho platit poplatky, pojistky, náklady na chatu či auto. Ten lump, který se roky o svého tátu nezajímal, nakonec vznesl nárok i na naši chatu. Štěstí bylo, že jsem ji zdědila po rodičích, tudíž je jen moje. Jenže on to hnal k soudu, nakonec soud jeho žalobu vůbec nepřijal, naštěstí,“ vypráví. Ovšem musela mu vyplatit nemalou částku za podíl z bytu a vkladech na účtech. Teď si, po celé této anabázi vyčítá, že manžela nenechala napsat závěť. „On věděl, proč to chce udělat a já mu to vymluvila, tak hloupá jsem byla,“ říká.
Rozhodněte včas, kdo bude dědit
„Nová právní úprava dává zůstaviteli větší prostor než dříve, může například dědice zavázat k plnění různých příkazů a podmínek, budou-li chtít dědit,“ vysvětluje právník Petr Bezouška.
Jinými slovy, můžeme si přesně rozhodnout, za jakých podmínek naši blízcí budou dědit. Tak třeba: Vnukovi sice odkážeme cennou sbírku známek, ale jen za podmínky, že dokončí vysokou školu. Syn dostane rodinnou chatu, ale jen za podmínky, že tam nechá do smrti dožít tetičku. Vnučka dostane vše co zbyde na vkladní knížce, ale jen za podmínky, že nedá kočku po zemřelé babičce do útulku, ale pěkně se o ni bude starat až do její smrti. I když pozor, s tím posledním nápadem, můžeme narazit.
Nový občanský zákoník totiž pamatuje na to, aby si případní svéhlaví a škodolibí lidé takto nestanovili podmínky, které dědicům zkomplikují život. Nemohou si dědictví podmínit například podmínkou: „Odkážu ti byt, když se rozejdeš s Lojzou a vezmeš si Pepu. Tak tohle je možné jen ve filmech. Čímž se otevírá velký manévrovací prostor pro právníky, kteří se už nyní setkávají s případy, kdy si dědicové se závětí nevědí rady.
Paní Pavle například její vzdálená teta v závěti odkázala byt s podmínkou, že se postará po její smrti o její kočky. Jenže koček bylo v bytě nalezeno sedm, byt byl jimi dosti zdevastován. „Jak se mám o ně postarat? To jsem se měla nastěhovat do bytu a žít tam v tom zápachu a špíně se sedmi kočkami, ke kterým nemám žádný vztah, ba přímo se jich štítím? A jak to řešit? Nechat kvůli kočkám dědictví propadnout státu? Vždyť ten by kočky stejně dal ihned do útulku. Je to nesmyslná podmínka tety, která byla celý život pomatená a neměla jiné příbuzné než mě, takže bych dědila stejně, i kdyby tu nesmyslnou podmínku v závěťi nenapsala.“ Zapeklitý případ si nyní přehazují právníci jako horký brambor, Pavla chodí krmit do bytu sedm koček a sousedé si stěžují na zápach a jejich mňoukání, které se ozývá prakticky nepřetržitě, proto kočky tam trpí samotou.
Že tedy vlastně nemáme jistotu, jak pak naše podmínky ve skutečnosti pozůstalí splní? Od toho můžeme pověřit notáře či advokáta, aby to zanedlouho po vypořádání dědictví proklepli. Kočka se proti špatné péči asi bránit nebude, ale tetička může klidně na policii nahlásit: „Vyhazují mě z chaty, ale v závěti bylo jasně uvedeno, že mám právo tady dožít.“
Dědit mohou také druzi a družky
Nové možnosti se otevřely také pro druhy a družky, tedy lidi, kteří s námi žili dlouhá léta ve společné domácnosti, byť jsme nebyli sezdaní. Dříve neměli téměř žádná dědická práva, nyní ano a to může být pro pozůstalé rovněž překvapením.
V jedné rodině například nedávno zjistili, že na dědictví po otci má nárok i jeho družka, která s ním žila patnáct let. Potíž je v tom, že se svou zákonitou manželkou se nikdy nerozvedli. Tak nějak jim to bylo jedno, nač se v šedesáti rozvádět, říkali oba. Teď je z toho v rodině zmatek, hádky.
Nový zákoník otevřel nové možnosti a proto je dobré se s nimi seznámit. Není nic nevhodného na tom, sepsat závěť, i když netrpíme žádnou nemocí a smrt nám připadá v nedohlednu. Předejdeme tak mnoha starostem, které by jednou mohli naši blízcí mít. A pokud nám na někom z nich obzvláště záleží, je přece fajn žít s pocitem, že kdyby se něco stalo, nebude se muset s nikým trapně přetahovat o byt, starou škodovku či pár desítek tisíc na spořicím účtu.
Každopádně neuškodí si všechny možnosti aspoň přečíst. Na internetu jsou běžně , včetně formulářů ke stažení, které jsou vlastně vzory, jak by taková závěť měla po technické stránce vypadat.
A co vy? Necháte si také sepsat závěť?
