Mezinárodní den seniorů se slaví od 1. října 1998. Tehdy byl Organizací spojených národů vyhlášen následující rok 1999 Mezinárodním rokem seniorů.
Den seniorů je oslavou všeho, co mohou lidé ve starším věku ze svých životních zkušeností dát ostatním. Je to den, kdy by si měl každý uvědomit, s čím se musí potýkat tato věková skupina. Možná to ani někteří netuší. Ale ne všichni senioři jsou zcela zdraví, pohybliví a fit. Denně narážejí na nějaké překážky. Někdy stačí obyčejné schody do prodejny a už může nastat velký problém.
Často slyšíme na seniory poznámky, že jsou pomalí, že se nedokážou učit novým věcem, že nejraději sedí nad slevovými letáky či dělají nákupy nejen pro sebe, ale i pro své děti, které pro svou zaneprázdněnost nemají čas. Neviděla bych to tak. Toto není hlavní problém. Ten je někde jinde.
Naši senioři nejsou zrovna pomalí. Jen obvykle nepracují a nejednají zbrkle, ale s rozvahou. Mají spoustu životních zkušeností a dokážou předvídat. Dovedou poradit, vysvětlit, o své dobré i špatné zkušenosti se podělit.
Spousta seniorů je osamocených. Někteří mají své děti či jiné příbuzné hodně vzdálené. A jsou vděčni, pokud je párkrát ročně navštíví. Jiní je mají blízko, ale nestýkají se s nimi. Mnohdy se nedokážou ani vzájemně tolerovat.
Kontakt s nejbližšími a přáteli je nejen pro seniory velice důležitý. Čím je člověk starší, tím více lpí na své rodině, která se pro něj stává prioritou. Pak teprve přicházejí další věci – nákupy, peníze, zábava… Pro seniory je důležité, aby v rodině vládly harmonické vztahy. V opačném případě se trápí.
Spousta seniorů žije uzavřena ve svém vlastním světě a nestýká se s nikým. Podle statistiků se to týká až 16 procent starších 65 let, do roku 2020 by jich však mohlo být až 20 procent. Tedy přes dva miliony osob.
Je ale rozdíl, je-li člověk sám, nebo osamělý. Mnoho lidí žije samo, a přesto se osamoceně necítí. Věnují se koníčkům, stýkají se podle svých potřeb s rodinou i známými, pořád si vyhledávají nějakou práci…Ale jsou i tací, kteří žijí v Domovech pro seniory.
Náš Senior klub se snaží zapojovat co nejvíce seniorů do nejrůznějších aktivit. Vymýšlíme nejrozmanitější akce - autobusové zájezdy, besedy, přednášky, ruční práce, cvičení, soutěže, jezdíme na výlety vlakem, na kole, chodíme na pěší vycházky, plavat, hrát kuželky...
Zde je jedna ukázka. 1. října pořádala Krajská rada moravskoslezského kraje oslavy Mezinárodního dne seniorů. Sešlo se jich spousta z celého kraje. Každá přihlášená organizace měla možnost pozvat několik svých nejaktivnějších členů. Také naše organizace této nabídky využila. Autobusem jsme společně s jinými organizacemi jeli nejprve do Nošovic. Tady jsme se zúčastnili exkurze v pivovaru. Obzvlášť pro ty, kteří zde dosud nebyli, byla tato návštěva velice zajímavá.
Poté jsme odjeli do Frýdlantu nad Ostravicí, kde nás čekal chutný oběd. V odpoledních hodinách se sešlo asi 300 seniorů v kulturním domě. Zde byl připraven velice hezký kulturní program, o který se postaraly děti a učitelky ZŠ, ale i dospěláci. Pak promluvil k seniorům Milan Fabián, předseda Krajské rady seniorů v Ostravě. Seznámil přítomné s tím, co je v nejbližší době čeká. Některé organizace byly ohodnoceny. Také náš klub se již po několikáté přihlásil do soutěže o NEJAKTIVNÉJŠÍ ORGANIZACI.
Tentokrát to vyšlo a my byli mezi vyvolenými. Byli jsme oceněni Certifikátem k příslušnosti nejaktivnější proseniorské organizace. Víme, že si za to nic nekoupíme. Ale o penězích to přece není. Všechny nás to opravdu potěšilo a ujistilo, že naše dobrovolná práce, která mnohým zabírá spoustu soukromého času, není marná!
Velký dík patří také našemu městu. Bez jeho obrovské pomoci a pochopení by naši senioři určitě neměli to, co mají. Nemohli by se těšit z nejrůznějších výhod, které jsou pro mnohé snad už někdy samozřejmostí. A mnozí si snad ani neuvědomují, že v jiných městech toto třeba vůbec nemají či neznají.
Člověk není tak starý, kolik je mu podle rodného listu let, ale na kolik se cítí a co v daném období dokáže. Jsou přece mladí starci, ale také staří mladíci.
Kéž by většina našich seniorů mohla zůstat co nejdéle „mladá“!
