Neznámý soused

Důchodci Václavu Hiršovi otrnulo. Před rokem zahučel do kolejiště na druhém peronu Hlavního nádraží v Brně. Šoural se spolu s kamarádem Fanoušem Rendlem kolem vlakové soupravy, připravené k odjezdu. Po mozkové mrtvici chodil o holi a prostě neudržel balanc. Naštěstí se našlo dost slušných a pohotových chlapů, kteří jej nejen vyzvedli z kolejiště, ale také vynesli do vlaku. Celkové zhodnocení - čtyři zlomená žebra a absence na pravidelném ročním setkání abiturientů.

Vašek najednou zatoužil po kamarádech. Zatelefonoval Fanoušovi a stroze oznámil: "Franc tak jsem to svolal na pondělí do Brna. Náš přípravný výbor srazů se sejde v Bogotě v pondělí!" Ozvala se však námitka: "Naše rodná restaurace Bogota je v rekonstrukci. Zajistím náhradní prostor!" Kvartýrmachr nový prostor nalezl, leč dostavila se námitka: "Záchod nesmí být pod schody a místnost musí být v prostoru nádraží. Ujdu akorát tři sta metrů!“

Fanouš se dostavil přesně ve dvanáct hodin, jak už bývá u bývalého železničáře zvykem. Předešel jej Vašek a Břetislav. Oba hoši seděli vedle odložených holí a ruku podávali v sedě. Vrchní zareagoval půllitry chlazeného piva. Hoši si navzájem pochválili svůj zdravotní stav a Fanouš oznámil že má budíka, ale zatím mu to nevadí. Akorát jej kamarádi často poslouchají, jestli tiká!

Mezi dveřmi se objevil Mirek. Vrátil se od lékaře s nadějí, že mu "hercna“ ještě několik měsíců vydrží. Stal se z něj stálý host ordinací všeho druhu. Za několik okamžiků přišel i Franta Burda, který se chlubil, že to s ním ještě není tak zlé. Chodí každé odpoledne na vycházku s čivavou a má jenom jedinou starost, aby psíka někde neztratil. Po lehké mozkové příhodě se mu z paměti vymazala minulost, takže při abiturientských řečech nemůže připojit zážitky ze čtyřletého studia. Další host, Zdena Menoušek, se dostavil se sebezapřením. Půl roku se mu motala hlava. Brousil po vyšetřeních. Nakonec mu lékařka sdělila radostnou zprávu. Má prý Parkinsona! Zdeněk to snáší statečně. Může už sám chodit, i když jej to nutí padnout na nos! Prý jej to tlačí dopředu.

Ke stolu je nutno přistavit další proutěné žídle. Hoši asi tíhnou na stará kolena ke vzpomínkám z mládí. Džony Kovařík vletěl do místnosti jako puma. Je to host velmi vzácný, několika srazů se nezúčastnil pro četné neduhy. Teď překonal následky dalšího z infarktů a při pohledu na kamarády se neubránil slzám. "Sedíme tu jako staré babky a kecáme o nemocech. Obraťme list a bavme se o kurvách v Roxibáre, jak označoval odstrašující vzor úpadku studentům nezapomenutelný vychovatel Šimek, zvaný Kucan. Fanouš se tak snažil obrátit morbidní příběhy ze života sedmdesátníků.

"Nazdar sešlosti!“ zahlaholil mezi dveřmi nestárnoucí stolní tenista Honzík Malina, zvaný Jenda Zmatek. "Jak tak vidím, všichni trpíte diagnózou Sedmdesát! Já se vracím z tréninku. Zítra nastupuju za první mužstvo. Beze mne by to nešlo!“ Honzík si pak poručil malé pivo, ohřívané v mikrovlnce. Za hodinu odejde domů. Musí prý venčit psa. Tuhle činnost vykonává pravidelně. Časně odchází ze srazu přípravného výboru, ba i z řádného srazu konaného jednou za rok. Tento nezdolný sportovec provokuje svým zdravím. Nikdo mu sice nevěří, že poráží třicátníky. Budiž mu ale přáno. Vašek Hirš mu jednou navrhl, aby vystupoval v soutěži jako Muž se železnou maskou. Mladí by netrpěli mindrákem, že je poráží sedmdesátiletý dědek. Nicméně Honzík se jeví jako jednoooký mezi slepými. Vyčnívá nad kamarády jako maják sportu a zdraví.

A pak se to stalo. Fanouš právě odchází do prostoru WC. Tam jej zastavuje Honzík. Vrací jej ke dveřím. Oba pozorují partu kamarádů. A najednou Frantík zkoprní a ztratí dech. Honzíček se k němu nakloní a zašeptá: "Prosím tě, co je to za chlapa, který sedí vedle Vaška?“