Oznamuji všem přátelům a známým, že dne 1.12.2014 mě nenávratně opustil můj mnohaletý životní souputník, můj žlučník.
Narodil se jednoho slunného dne roku 1953 a okamžitě se ujal svých povinností. S radostí a elánem pomáhal při zpracování potravy, kterou jsem v různých intervalech zásobovala svůj trávicí systém.
Hravě si poradil s mými prvními kuchařskými výtvory, ani závodní jídelna pro něj nebyla neřešitelnou překážkou. Nereptal, ani když jsem zkoušela různá pubertální lákadla jako alkohol, cigarety a hospodskou stravu. Fritování na přepáleném tuku pro něj bylo výzvou, ze které vycházel vždy vítězně.
S postupujícími lety však sil ubývalo. Nejdříve se mě snažil upozornit drobnými náznaky na postupnou invazi žlučníkových kamenů. Na drobná píchání jsem však nereagovala. Zato žlučníkové kameny rostly a sílily.
Postupně v nerovném boji můj milovaný žlučník vyřadily z boje a vrhly se na mne. Snažily se vniknout do mé břišní dutiny. Teprve v sanitce, která mě s ukrutnými bolestmi vezla do nemocnice, jsem pochopila žlučníkův statečný boj.
Ale nedalo se nic dělat. Na operačním sále byl po krátkém zásahu ode mne můj žlučník, který z posledních sil statečně svíral tři žlučníkové kameny, oddělen a uložen i s kameny v biologickém odpadu.
Bude mi chybět.
Čest jeho památce.
