...Pokračování článku Vzpomínka na naše hezké mládí
Část 2.
Opět jsme se sešli ve Slavii, vyhovuje nám tam nejen hudba na klavír, ale i poklidná společnost, dobrá obsluha a pěkný výhled na panorama Hradčan. V podvečer nádhera.
Čas dušičkový je časem vzpomínání na naše nejbližší, které jsme měli tolik rádi a milovali. Blížící čas vánoc nás doslovně donutil zavzpomínat na ty naše, co jsme prožívaly jako malé holky. A hlavně na naše rodiče. Obě jsme toužily mít krásné bílé brusle a vzpomínaly, jak jsme se musely jako holčičky chvíli učit na šlajfkách. Chtěly jsme se stát krasobruslařkami, fandily jsme Hance Maškové a rády jsme bruslily na zamrzlé jablonecké přehradě. Byla to legrace, potkávaly jsme se s kluky, kteří nás nutili s nimi hrát hokej, pak nám oběma koupili rodiče hokejky a hrávali jsme hokej také.
Když se blížil Štědrý den, připadalo nám to, že je to ten nejhezčí den v roce. Těšily jsme se, napnuty, co bude pod stromečkem, někdy jsme objevily dárky po všech možných i nemožných skrýších a zkrátka a dobře nastal onen den "Štědrý". Obě jsme vzpomínaly na shony, jak muselo být vše napečeno, nachystáno a jak rády jsme při všem pomáhaly.
Ač jsme byly již velké, obě jsme zažívaly podobné rodinné tradice na vánoce. Řídili to tatínkové a vždy řekli: "Ježíšek už může přijít..." Slyšíme to dodnes. Těšily jsme se dokonce i na otužování studenou vodou, byl to každodenní rituál se omývat studenou vodou, a také jsme nikdy nebyly nemocné. Bylo to otužování našich tělesných schránek, které dodržujeme dodnes. Čím jsme byly starší, tím více jsme si považovaly rodičů, jak se snažili udržet tradice českých vánoc a jak mile v té době dokázali vše připravit.
Zavzpomínaly jsme, jak jsme chodívaly dopoledne celé rodiny na procházky a nakonec do kostela, aby nám vyhládlo, a pak jsme se vrácely, že nám kručelo v žaludku a říkávali jsme si všichni, že uvidíme prasátko. Jídlo pak nebylo dominantou večera, i když bylo na stole plno dobrot, rybí polévka, mísa bramborového salátu, nasmažené kousky kapra a také řízky,vánoční cukroví, vaječný koňak. Poslouchali jsme koledy z rádia a přáli si hezké dárky, které jsme po večeři rozbalovali. Byli to většinou hodně knihy, když jsme dostaly jako dívky brusle - to bylo radosti, stejně tak, jako když jsme dostali šněrovací lyžáky - boty na lyže. Přaskáče ještě nebyly.
To tátovo: "Rychle pojďme, byl tu Ježíšek a naděloval" slyším dodnes. Je to krásné vzpomínání. A my si vzpomínáme v kavárně Slavia rády.
Pokračování příště
