Jednoho dne v pátek mi v lázeńském pokoji zazvonil mobil. Uklízela jsem si ve skříni, kde jsem občas něco pohodila ze svých svršků.
Ahoj, Aleno, přijely jsme do Mariánek do neděle, zítra odpoledne po obědě se setkáme v lázních u našeho penzionu. Nemáte s Vlastou žádný program? Platí, prozvoň! Ok. Mám pro vás překvapení!
Druhý den jsme sedly do tmavěmodrého Golfa a vydaly se do Mariánských Lázní. Květa s kamarádkou na nás čekaly se zapnutou navigací. Zapínat navigaci nebylo potřeba. Asi se chtěla pochlubit, že ji má novou. Jely jsme lesem do kopců asi 8 km a zastavily na parkovišti. Byly jsme v nadmořské výšce 810 m, čerstvý vzduch, vystoupily jsme z auta a společně jsme řekly:
Květo, a kde je to překvapení? Právě před vámi, odpověděla, sejdem tady dolů do rezervace a budem pokračovat... To už jsem ji nenechala ani domluvit. A to myslíš vážně? Víš, že nerada chodím pěšky, to jsem si mohla vzít kolo. Byly proti mně tři, tak bylo rozhodnuto.
A nyní, pokud máte rádi krásnou přírodu, malebná jezírka, rybníky a jejich zákoutí, vůni lesa a čerstvý horský vzduch, tak vás všechny íčkaře zvu na necelou hodinovou procházku Klodskou krajinou,či rezervací. Podle toho, jak rychle půjdem.
Právě vidím šlapat do pedálů Soňu P., jak v jedné ruce tiskne foťák, druhou se drží řidítek kola, hned v závěsu ji následují zdatná kolařka Hanka R. spolu s Helenkou Č. Kdo to tam na motorce projel tou zatáčkou, ano, to je Zuzanka P., už přijíždí na parkoviště, sundává helmu. Na parkovišti stojí již několik aut. Z jednoho vyskakuje Bertík a za ním hned jeho panička Eva M., ze zadních sedadel vystoupila blonďatá Jitka s manželem, a kdo to tam je s tím batůžkem na zádech? Aha, podle vlasů poznávám Alenku T. s foťákem blik tam, blik sem.
Z dalšího auta se vyrojily Jana Š, Milena D, které mají na život zdravé názory, taky Maruška F a i z posledního sedadla se zvedá paní Lidmilka, která je po noční a nevynechala tento krásný výlet, doplněný odpolední procházkou, a volá na Alenku V: Počkej na mne, jdeme přece spolu! Elena V. je hodně vpředu a prohlíží si, z které strany by byly ty nejkrásnější záběry. Z Hvaru přletěla Vanda a volá: Ani jsem si nestačila vybalit kufry, a odpočinutá, opálená pobíhá kolem svého auta. Z auta vystupuje ještě Dagmar B, která mi špitá do ucha, raději bych si dala kafíčko. Já taky, drmolím mezi zuby. Ještě se to hemží na parkovišti, jako v mraveništi, ale to jsou íčkaři,které asi neznám a také nemám brýle do dálky a houby vidím. Ještě jsem tam zahlédla Ivanku K. v davu děvčat, jak nám srdečně mává..a někde Evu B s Naďou Š. Ale ať je to kdokoliv, všichni jste tady vítáni. Jsou to všichni, někdo chybí? Ano, právě přijíždí auto s nápisem i60 a to je celé vedení portálu. Tak to je radosti, všichni se srdečně zdraví a všichni společně vyrážíme na procházku.
Kladská stezka je douhá 1.600 m v chráněné oblasti Tajga..Je pohodlně přístupná autem, autobusem i na kole..Z Mariánských lázní vedou dvě cesty přes přírodní rezervaci Smraďoch a nebo kolem Duncanovy vyhlídky. Zde na informačních tabulích si můžete přečíst zajímavosti geologie Slavkovského lesa o fauně a floře.
Můžete zde vidět cizokrajné dřeviny i bývalý zámeček knížete Schönburga Waldenburga.Je to typická přízemní budova s dřevěným patrem ve stylu švýcarských a cizokrajných dřevin. Zámek nyní funguje jako hotel. Pochází z 19.století. Později bylo místo doplněno pěti sruby jako osada..Park v romantickém stylu, arboretum cizokrajných dřevin. Hrobka knížete se nachází na úpatí vrchu Lysina.
Lesy, kterou Kladskou osadu obklopují, byly svého času největším revírem v Čechách. Nedaleko je Kladský rybník. Ten tvoří hranici rezervace Kladské rašeliny. Z jeho severní strany vytéká Dlouhá stoka.a tvoří vodní příkop 24 km dlouhý, který byl vyhlouben na začátku 16 století a zásoboval tak vodou cínové doly v okolí. Horního Slavkova. Je tam ještě Kyselé jezero, jedno z nekyselejších vod v Povodí Europy,. Mýtský rybník leží na okraji rezervace Paterák v blízkosti obce Prameny,založené v 16.století. Z bývalého lázeňského města Alžbětiných Lázní jsou jen ruiny.
Další informace najdete v Muzeu Dům starých časů.
Tak jsme ukončili naši krásnou a jistě poučnou procházku Kladskou rezervací Tajga a zastavíme se na svařáčku, grogu, kávě. Nadýchali jsme se čerstvého vzduchu, já se nevhodně oblékla. V těch kratších kalhotách a slabé bundě se třesu ještě teď zimou. Asi mám omrzliny 3.stupně, nos mám studený jak Bertíkův čumáček, kamarádka má u nosa rampouch a všichni jedeme spokojeně domů. Byl to pěkný výlet s odpolední procházkou, no, řekněte sami?
Květo, děkuji za to překvapení. Stálo to za to.
Jsou to první moje fotky z přírody, nikdy jsem přírodu nefotila.
