Nevlídné podzimní počasí, mlha, podvečerní tma a hlavně nepozornost několika železničářů stály před 55 roky za nejhorším železničním neštěstím v historii České republiky. U obce Stéblová na jednokolejné trati mezi Hradcem Králové a Pardubicemi se 14. listopadu 1960 střetl osobní vlak tažený parní lokomotivou s motorákem. Následky čelní srážky byly děsivé, celkový počet obětí dosáhl čísla 118 a více než stovka lidí byla odvezena do nemocnic.
Do Stéblové, malé stanice ležící zhruba na půl cesty mezi oběma východočeskými městy, dorazil deset minut po půl šesté večer mírně zpožděný osobní vlak číslo 608 z Liberce. U perónu měl podle grafikonu vyčkat na příjezd motorového vlaku od Pardubic a až pak pokračovat. Z nikdy zcela nevyjasněných důvodů ale dal průvodčí náhle znamení k odjezdu a vlak se rozjel. Později vypověděl, že v husté mlze zahlédl zelené světlo, které přisoudil výpravčímu. Ten byl ale v tu dobu v kanceláři.
Strojvedoucí, topič ani nikdo další z posádky si po rozjezdu nevšimli červeného signálu "stůj" - a dokonce ani toho, že při opouštění Stéblové osobní vlak projel a poškodil výhybku připravenou pro vjezd blížícího se motoráku na vedlejší perón. Výpravčí se marně snažil soupravu doběhnout a zastavit, rozjetý vlak nedokázal dohnat ani výhybkář na kole. Pozdě přišel i telefonát výhybkáři dál na trati, který měl ještě šanci zastavit alespoň blížící se motorový vlak.
Těsně před tři čtvrtě na šest se zhruba kilometr a půl za Stéblovou směrem na Pardubice střetla šestivozová motorová souprava s rozjetým "osobákem". Oba strojvedoucí se v mlze a tmě zahlédli těsně před srážkou, rychlost obou vlaků byla v tu chvíli kolem 60 kilometrů v hodině. Více než osmdesátitunová parní lokomotiva zdemolovala prvních pět vozů motorového vlaku, na druhé straně byly výrazně poškozeny jen dva vagóny, ostatní přečkaly srážku jen s lehkými následky.
"Skříň vagónu byla utržená. Předek lokomotivy byl směsí železa, dřeva a lidských těl, což byl původně první vůz motorového vlaku, se kterým jsme se vždy ve Stéblové míjeli. Na změti trosek trčel do vzduchu pochroumaný motorový vůz, ve tmě v něm nebylo nic vidět," vzpomínal na děsivé okamžiky po srážce Jaroslav Peterka, jeden z cestujících z osobního vlaku. Krátce poté ale už na místo neštěstí viděl velmi dobře - od uhlíků z topeniště totiž vzplála nafta z proražených nádrží.
Silný náraz sice na místě připravil o život desítky lidí, mnoho dalších pasažérů ale zprvu srážku přežilo a zemřeli teprve na následky popálenin nebo se udusili. První záchranné práce prováděli přeživší cestující, k nimž se přidali obyvatelé Stéblové. Později na místo dorazili lékaři, hasiči a vojáci. Během tří hodin vyprostili záchranáři z trosek obou vlaků 110 mrtvých těl. Zraněné rozvezly sanitky do nemocnic v Pardubicích a Hradci Králové, tři lidé se nikdy nenašli.
Ještě večer 14. listopadu začalo zjišťování příčin neštěstí, konkrétního viníka se ale určit nepodařilo. Prakticky každý z železničářů ve vlaku číslo 608 nějak porušil předpisy. Soud udělil v únoru 1961 strojvedoucímu, vlakvedoucímu a staršímu průvodčímu tresty odnětí svobody v rozmezí od čtyř do pěti a půl roku. Topič, který přehlédl červené světlo, byl odsouzen do vězení na 18 měsíců, pouze mladší průvodčí vyvázl s podmíněným trestem v délce jednoho roku.
Hovořit o podrobnostech tragédie bylo po dlouhou dobu nežádoucí. Dobový tisk se omezil pouze na stručné sdělení o nehodě a počtu oběti, v únoru 1961 vyšla ještě zpráva o vynesení rozsudků nad železničáři. Až v roce 2000 nahradil nenápadný křížek pomníček a na místě neštěstí se konal oficiální vzpomínkový akt. Trať zůstala ještě dlouho po tragédii jednokolejná, potřebné rozšíření důležité spojnice Hradce Králové a Pardubic se dokončuje teprve v posledních letech.
