Každá repríza televizních Chalupářů přitáhne k obrazovkám statisíce diváků a je vcelku jedno, která ze stanic je právě dává. Jedenáctidílný "seriál televizních komedií" režiséra Františka Filipa, jehož první díl měl premiéru před 40 lety v neděli 23. listopadu 1975, je zkrátka sázkou na jistotu. Oblibu si zachovává díky hereckým výkonům, a to nejen představitelů hlavních rolí Jiřího Sováka a Josefa Kemra, ale i nadčasovému pojetí.
V Chalupářích samozřejmě nemohou chybět reálie normalizačního Československa poloviny 70. let nebo rozšafně moudrý předseda národního výboru v podání Josefa Větrovce. Jinak se ale dílo scenáristů Františka Vlčka a Václava Pavla Borovičky politice spíše vyhýbá, na rozdíl například od řady seriálů Jaroslava Dietla ze stejné doby. Co ale Chalupářům rozhodně neschází, je nestárnoucí humor - a také zajímavé obsazení, před kamerou se tehdy sešla herecká špička.
Herecký koncert hvězd
Kromě na první pohled možná trochu nesourodé dvojice Sováka s Kemrem v rolích revizora na penzi Evžena Humla a zcestovalého všeuměla Bohouše Císaře dostala v Chalupářích velkou roli například Jiřina Bohdalová. Výčet výrazných tváří, obsazených do seriálu, je ale mnohem delší. Výrazné party měla Hana Maciuchová a Sovákův syn Jiří Schmitzer (v seriálu ovšem hrál Humlova vnuka) nebo Jana Hlaváčová, Josef Vinklář, František Filipovský, Josef Hlinomaz i mladá Mahulena Bočanová.
Tvůrci seriálu přitom s Jiřím Sovákem pro titulní roli penzionovaného kontrolora, který se kvůli zdraví přestěhuje na vesnici, původně nepočítali. Evžena Humla měl totiž hrát Jaroslav Marvan, který však byl vážně nemocen a v květnu 1974 zemřel. Nevyšel ani jeho první náhradník Jan Pivec, a tak se nakonec nabídka dostala k Sovákovi. Ten si nerudného "dědka" zahrál s elánem a jeho nápad byla třeba čepice-rádoivka, kterou seriálový Huml stále nosí, aby mu neprochladla hlava.
V paměti diváků zůstává i titulní píseň, jejíž text na melodii Luboše Fišera složil Zdeněk Borovec. "Když máš v chalupě orchestrión, nevadí že do ní fičí," zpíval Waldemar Matuška. Ovšem jen do roku 1986, kdy emigroval a jeho nezaměnitelný hlas musel zmizet z éteru. "Pak přišli na to, že skladbu může zahrát jen symfoňák, bez Matušky, a Chalupáři se opět vysílali," vzpomínal režisér Filip na opatření komunistické cenzury, které ale umožnilo seriálu vrátit se na obrazovky.
Višňová jako turistický hit
Chalupáři začali vznikat v červnu 1974 ve vesnici Višňová na Příbramsku (jméno si autoři upravili na Třešňovou), natáčelo se i v Praze a velká část - zejména interiéry chalupy Evžena Humla a jeho nájemníka Bohouše Císaře - se zrodila v hostivařských ateliérech. S prostředky se přitom nešetřilo, podle pamětníků přišli Chalupáři, natáčení na filmový materiál, tehdejší Československou televizi na 12 milionů korun, zatímco většina seriálů se musela vejít do deseti milionů.
Velkou část rozpočtu sice spolkly honoráře herců, nemalé prostředky ale šly i do výpravy. Například za pronájem vesnického domu, jehož exteriér sehrál roli chalupy Evžena Humla, zaplatila produkce jeho majitelům 18 tisíc korun, tedy ekvivalent zhruba devíti průměrných měsíčních platů. Majitelé peníze využili ke zvelebení domu, ovšem zcela v dobovém duchu. Dnešní stavba tak návštěvníkům Višňové seriálovou chalupu už prakticky vůbec nepřipomíná.
Diváků, kteří se na místo natáčení oblíbeného seriálu přijíždějí, jsou přitom ročně tisíce. Ze vsi se totiž i díky častému opakování Chalupářů stal oblíbený cíl výletů lidí, kteří pátrají po tom, kde se Evžen Huml pokoušel s Bohoušovou pomocí chytat ryby nebo kam hrdinové chodili na pivo. "Největší nápor je při každé televizní repríze, i když zvědaví návštěvníci přijíždějí pořád," popsal před lety starosta Jiří Nekolný situaci ve vsi, která se ale za 40 let už hodně změnila.
