Potajmu jsem v práci začala surfovat po internetu v Seznamce. Tam bylo chlapů a dokonce na fotografiích. To nebude problém, pomyslela jsem si. Tak se na to podívejte...
1/ ON: Já fotografii nemám. Ženský se na mě vždycky lepily. Už od mládí mám přezdívku Delon...
JÁ: Tak hodně štěstí, Delone!
2/ ON: Vážená paní, já jedu na dovolenou zase do Provance. Nic mě v téhle kotlině neudrží. Tam je člověk naprosto svobodnej, je tam zábava, skvělá společnost, kavárničky, specialitky, ubytování v super hotelu a všude vůně těch fialových kytek. Kam jedete na dovolenou vy?
JÁ: Já jedu do Staré Paky ke známým. Je tam krásně. Spát budu ve stanu, opékat buřty na ohýnku a ta vůně kouře se bude mísit s vůmí borové smůly. A ve společnosti mých dětí se budu cítit nádherně...
ON: Nic.
3/ ON: Vážená paní, nejste náhodou ředitelka gymnázia? Mé vnučce o dva body uniklo přijetí. Poděbrady nejsou tak daleko, to by se nám hodilo...
JÁ: Ne, nejsem ředitelkou gymnázia...
ON: Nic
4/ ON: ...a kdybyste mi zaplatila registraci do golfovýho klubu, tak bych do Poděbrad jezdil. Koneckonců je tam docela dobrej green. Tak mi dejte vědět.
JÁ: ...a kdybyste mi zaplatil Opencard, tak bych do Prahy jezdila. Koneckonců je tam vždycky kam jít. Tak mi dejte vědět.
ON: Nic.
5/ ON: ...život je takový šedivý, žádná radost, žádné štěstí člověka už nečeká...
JÁ: ... život je barevný, jen ho vnímat. Seděla jsem v neděli v parku, bylo pozdní odpoledne, sluníčko hřálo, fontána šuměla, lidé si tlumeně povídali, nad hlavou mi cukrovaly hrdličky a v kočárku spinkal můj vnouček. Prožívala jsem chvíle štěstí...
ON: Madam, Vy máte všechno, co k životu potřebujete . Vám určitě nic neschází. Tak buďte s tím svým štěstím.
Tak vidíte. A to tady nepíši o nemravných návrzích. Život ve dvojici je krásný, ale život sólo také stojí za to.