Můj zážitek roku: Emma, moje pokračovatelka

Vážení přátelé, chtěla bych napsat o něčem, co se ještě nestalo, ale v brzké době se  stát má. Protože uzávěrka této soutěže je v polovině prosince, tak musím psát teď, nemůžu prostě čekat, snad všechno dopadne dobře, a já vám budu moc napsat více, hlavně toho radostného. Držte nám palce, pro mě zážitek neskutečný.

Již 47 let se u nás v rodině nenarodilo děvčátko, holčička, naposledy před 47lety dcera,my jsme si tolik přáli kluka, že jsme z holky byli trošinku zklamáni, ale jen trošinku, sice jsme měli připravené modré oblečky, bryndáčky i dudlíky a vše, co napovídá tomu, co za broučka leží v kočárku.

Za necelých 6 let přibyl k dceři syn,a spokojenost byla velká. Páreček a dost, ale hlavně kvůli mým zdravotním problémům. Život šel dál, děti vyrostly, vystudovaly, dcera se vdala a po šesti letech manželství, se jí narodila dvojčata, dva kluci.

Syn se hned po promoci oženil, a za rok se jim narodil první syn, do tří let druhý. Takže 4 vnuci, kluci jako buci, leccos jsem o nich už napsala ve svých článcích. Byla jsem spokojena,ale pořád mi něco ještě chybělo, ano, pochopili jste dobře, přece vnučka. Své vnuky velice miluji, ale...

Chodila jsem, loudila jsem, pomáhal mi s tím nejmladší vnuk, ale bylo to marné, bylo to marné. Samozřejně jsem přemýšlela i o tom, když starší vnuci dospěli a našli si partnerky, že by třeba? Ale vzhledem k jejich věku jsem ani nedoufala.

Pak se začaly dít věci, že kdybych to nezažila, tak bych si myslela, že jsem někde ve špatném filmu. Ale bylo to tak, jak píši. K nám do rodiny začaly přibývat holky, skoro neuvěřitelné, ale přibývaly.

Dcera po 25letém spokojeném manželství odešla k jiné ženě, že by to způsobily ty modré oblečky z dětství, a taky naše touha mít prvního syna? Já vím, blbost, ale kdo toto nezažil,nemůže pochopit.Nějakou dobu jsem se s tím nemohla srovnat, ale teď už považujeme její partnerku za člena rodiny.

Také k nám často zajde zeť, který už si našel novou ženu,nedávno jsem se s ní seznámila, a máme další mladé. Se zeťem jsem měla vždy pěkný vztah, a jsem ráda, že nás nezavrhl, ale on pomáhá i teď naší dceři, a to od sebe bydlí asi 100 km.  

Tak to jen na okraj, oba starší vnuci mají své partnerky, na začátku letošního jara přišla zpráva, že budeme prarodiči, nechtěla jsem tomu uvěřit, ale myšlenky mi šly všemi orgány v těle, a ta hlavní mě přímo pokoušela, co když to bude holka? 

Důležité je, aby dítě bylo zdravé a jeho rodiče taky.Jsou sice dost mladí, ale jsou ve věku, v kterém jsme byli my s mužem, když se nám narodila dcera. Pomůžeme, co je v našich silách,když bude třeba.

No, a že to bude holka, to je jisté, bude se jmenovat Emma, a já jí považuji za svou pokračovatelku, protože se má navíc narodit v době mých narozenin, teda asi za tři týdny. Možná až v Novém roce, ale co na tom záleží, takže ten nejlepší zážitek by měl teprve přijít, ale já považuji i ten jarní, když jsem se dozvěděla, že budu prababičkou, za ten nejlepší tohoto roku.