Egoismus není zrovna pěkná vlastnost. Ovšem podceňování sama sebe se v našem životě také moc nevyplácí. Zdravé ego je v současné době zapotřebí.
Vypěstovat si správnou sebeúctu není nic snadného. Nicméně je to však zásadně důležité pro naši vnitřní rovnováhu a osobnostní rozvoj. Profesionální postup, přátelství, láska či prostě jen dobrý pocit ze sebe sama, to vše vyžaduje alespoň minimální sebeúctu. Přesto se většinou spíše podceňujeme, než abychom si uvědomili své kvality, sílu a schopnosti.
Americká psycholožka Susan Harterová naznačuje pět hlavních oblastí sebehodnocení: osobní výsledky, akceptování ze strany společnosti, fyzický vzhled a chování. „Mohu být například velmi dobře oceňována ve společnosti, mohu mít přátele, ale mohu trpět tím, že si nemohu koupit oblečení stejné značky, jako mají oni,“ říká Harterová.
Podle ní je třeba dávat velký pozor na to, abychom neúspěch v jedné oblasti nevztahovali i na ty další a nedomnívali se například, že nezdar v profesi znamená, že všechno ostatní už nemá cenu.
„Akceptujte to, že nejste dokonalí,“ zdůrazňuje Marie-Laure Cuzacqová, psycholožka a konzultantka pro osobnostní rozvoj. „Jde o první etapu sebeúcty. Je zbytečné usilovat o to, aby vás akceptovali druzí, jestliže se neakceptujete sami.“
Jak tedy na to?
Umlčte svého vnitřního soudce. Jestliže nemáte valnou úctu sami k sobě, automaticky vás napadají myšlenky: jsem nula, nikdy to nedokážu či nikdo si mě neváží. Takové myšlenky je možné vytěsnit a ptát se: jsem k sobě opravdu konstruktivně sebekritický? Jaké jsou prostředky či cesty, jak bych to mohl udělat lépe? Rovněž můžeme své myšlenky konfrontovat se skutečností a zeptat se osoby, o níž si myslíte, že si vás neváží nebo vás zpochybňuje, abyste se ujistili, že vaše obavy nejsou často podložené.
Odvažte se říkat NE. „Je to způsob, jak si zachovat a uchránit sebeúctu tím, že dáváte přednost vlastním potřebám, vlastní energii, času či dokonce penězům, abyste je věnovali na aktivity, které považujete za důležitější,“ uvádí Marie-Laure Cuzacqová.
Buďte přístupní kritice a dávejte si reálné cíle. Cíl musí být pragmatický, úměrný a dosažitelný. Musí odpovídat našim schopnostem a naší energii. Připomeňme si, že sebeúcta roste činy, malými či většími každodenními úspěchy, nikoli iluzemi. Nízká sebeúcta často brání tomu, abychom naslouchali tomu, co je pro nás dobré, a v kritice spatřovali urážku. Kritika ovšem často umožňuje pokrok a vede k hlubší sebeúctě.
S nikým se nesrovnávejte a nikoho nenapodobujte. Osoby s nízkou sebeúctou mají tendenci kopírovat vzory, jako to činí mládež. To však vede k popírání vlastní osobnosti, potřeb a tužeb. „Kolem nás je mnoho lidí, kteří neokázale prokazují ostatním dobrodiní. Můžeme je pozorovat, diskutovat s nimi, učit se od nich, zkrátka se jimi inspirovat. Nikoli se po nich opičit,“ konstatuje Marie-Laure Cuzacqová.
Chvalte druhé. Chvála stimuluje pozitivní pocity: Oba, ti kdo chválí, i ti, kdo chválu přijímají, pociťují uspokojení. Abychom zachovali hodnotu chvály, musí být upřímná a nesmí se jí používat příliš často.
Požádejte o pomoc profesionála. Jestliže jste učinili vše, co bylo ve vašich silách, ale pocity vlastní nicoty převládají, můžete požádat o pomoc terapeuta. Vždy je však třeba, aby šlo o dobrovolné rozhodnutí.
