Od třicátých let 19. století prakticky až do znárodnění po roce 1948 patřila k pilířům průmyslu v českých zemích firma Lanna. Podnikala v řadě odvětví: regulovala řeky, provozovala koněspřežnou dráhu, stavěla mosty, železnice, hutě či silnice, těžila uhlí či zakládala železárny. Díky dynastii jihočeských Lannů mohly třeba na Vltavu vyplout parníky, Praha se dočkala druhého přesvltavského mostu nebo řady železnic, rodina ale patřila též k významným mecenášům a mimo jiné i k zakladatelům Uměleckoprůmyslového muzea. Iniciátor úspěchu firmy, průmyslník, loďmistr a stavitel Vojtěch Adalbert Lanna, zemřel před 150 lety, 15. ledna 1866.
Budování mocného impéria
Rod Lannů patřil původně k obchodníkům se solí na řece Traun v oblasti salcburské Solné komory, kterou dopravoval do Českých Budějovic po Vltavě. Zde se také koncem 18. století usadil Vojtěchův otec Tadeáš Lahner (1772-1828; příjmení si zkrátil na Lanna), který zde vybudoval loděnici. Vojtěch Lanna (1805-1866), který stejně jako jeho otec získal titul c. k. loďmistr, převzal firmu po otcově skonu v roce 1828 ve 23 letech.
V dalších letech získal Lanna nájem všech vodních staveb mezi Českými Budějovicemi a Prahou a privatizoval všechnu dopravu soli do Prahy, až dosud garantovanou státem. Vybudoval cesty pro tažné koně podél břehů, opravil hráze a jezy a v roce 1833 získal zadání všech stavebních prací na Vltavě a Labi až k saským hranicím. Zároveň Lanna investoval i do stavby a provozu koněspřežné dráhy z Lince do Českých Budějovic, kde byla provozována od roku 1832 nákladní, o dva roky později i osobní doprava.
Lannova firma získala také zakázku na stavbu řetězového mostu v Praze, teprve druhého mostu v metropoli. Stavba byla zahájena v dubnu 1840 a v listopadu 1841 byl tento most císaře Františka I. otevřen. Sloužil 57 let, poté byl nahrazen nynějším mostem Legií. Tato úspěšná stavba byla předzvěstí rozmachu stavebních aktivit firmy: stavba Masarykova nádraží, železniční stavby v úseku mezi Prahou a Podmokly, trať mezi Pardubicemi a Libercem, dráha z Prahy do Plzně či turnovsko-kralupská dráha, vodárenské stavby nebo rekonstrukce Šítkovského a Petržílkovského mlýna v Praze.
A firma dál expandovala, v roce 1843 byla založena slévárna v Adolfově, později splavněna Nežárka, Lužnice a Blanice od Vodňan k Putimi pro plavbu dřeva a v roce 1847 postaven unikátní řetězový Stádlecký most přes Vltavu u Podolska (ten původně zajišťoval spojení Tábora s Pískem a po stavbě Orlické přehrady byl přemístěn na Lužnici). Lannovo impérium stavělo také lodě pro vlastní potřebu i na vývoz do ciziny, jeho parketárny a pily zpracovávaly dříví a doly na Kladensku dodávaly palivo vlastním železárnám (Vojtěšská huť byla založena v roce 1855 a výroba železa zde skončila až v roce 1975). Lanna také přemístil sídlo firmy z Českých Budějovic do Prahy a z firmy vytvořil akciovou společnost.
Stavebnictví v hlavní roli
Podlomené zdraví a neustálý stres způsobily, že "pantáta" Vojtěch Lanna zemřel v lednu 1866 ve věku 61 let na srdeční komplikace. Po otci převzal firmu jediný syn, třicetiletý Vojtěch rytíř Lanna (1836-1909), který měl za sebou kromě absolvování obchodní školy a četných studijních cest po Evropě rovněž dvanáctileté zkušenosti na stavbách firmy.
Za Lanny mladšího dosáhla firma úspěchy zejména v oblasti železničního stavitelství. Firma vybudovala propojení Prahy severním směrem na Drážďany. Kromě nádraží šlo zejména o stavbu unikátního, 1111 metrů dlouhého karlínského viaduktu, který vyprojektoval inženýr Luigi Negrelli. Viadukt z vltavské žuly mezi Karlínem a Holešovicemi byl budován v letech 1846-1850. Firma postavila třeba i ústecko-teplickou dráhu, trať Strakonice - Vimperk či komplex drah císaře Františka Josefa se spojovací dráhou Praha-Smíchov a či trať Plzeň - Železná Ruda.
Z vodních staveb firma postavila přístav v Podolí a vypracovala komplexní návrh na splavnění středního a dolního toku Vltavy a Labe až k Ústí nad Labem, do kterého patří stavba zdymadla u Libčic, v Troji, u Miřejovic a u Vraňan, kde byl vybudován i laterální kanál Vraňany-Hořín. Na Labi pak firma vybudovala zdymadla u Dolních Beřkovic, Štětí, Roudnice (včetně mostu a jezu) či u Litoměřic.
Válka a znárodnění
Jeden z největších mecenášů umění své doby, svobodný pán Vojtěch Lanna, zemřel v roce 1909. Po sobě zanechal Lannovu vilu v Bubenči (navržená architektem Josefem Ullmannem), Lanna přispěl mimo jiné na výstavbu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, podporoval řadu umělců, například Josefa Mánesa a Václava Brožíka. Přispěl i na polární výpravu, která v roce 1872 objevila Zemi Františka Josefa. Jeho rodinnou hrobku na Olšanech zdobí šlechtický erb s lopatou.
Firmu pak převzal poslední z Lannů, Vojtěch František Josef Lanna (1867-1925), pod jehož vedením firma dokončila třeba stavby zdymadel či plavební komoru u Štvanice. Po útlumu stavebních prací během první světové války došlo k postupnému rozprodávání firmy. V roce 1920 prodal Lanna nejmladší licenci bance Bohemia. Firma Lanna dál prováděla řadu stavebních prací na území Čech a Moravy, na Slovensku i v tehdejší Podkarpatské Rusi.
Po roce 1948 vznikly znárodněním z více než 3500 soukromých firem mamutí Československé stavební závody, do kterých byly začleněny i divize firmy Lanna. Pokračovatelem byl oborový podnik Vodní stavby, z něhož pocházejí například dnešní firmy Hochtief nebo Metrostav.