Vůbec nevím jak začít, ale chtěla bych, aby to bylo ze mně venku. Ono mně totiž i pomáhá, když se svěřím.
Jsem již sedm let ve starobním důchodu. Ano, je to tak, protože jsem musela odejít do předčasného. Měla jsem taková zdravotní omezení, že jsem již nebyla schopna docházet do zaměstnání a mnohdy jsem nezvládala ani domácnost. Na klinikách, kam jsem jezdila a byla operovaná, mně říkali, že jsem tak na tři invalidní důchody. Já nedostala víc než částečný a protože žiji sama, je to moc těžké. Jsem vlastně pod hranicí chudoby, protože mám 7300 Kč, za byt zaplatím 5 tisíc korun a pak bojuji o přežití.
Právě proto, že jsem tolik nemocná, potřebuji dobrou, kvalitní stravu i dietu, ale ne takovou, na kterou nejsou příplatky a peníze na léky a doplňky stravy a taky pořádné boty atd. Někdy bych jela do lázní a na dovolenou, a tak stále sním a sním o tom, že jednou za celej život dřiny a náročné práce - vychování třech dětí - budu od státu taky nějak odměněna. Já si platila daně a myslela si, že v důchodu budu mít klid a vystaráno a že si ho užiji. Zatím mám jen bolesti, deprese a rodinu, která se mnou trpěla celé dlouhé roky a nyní jsem osamocena a ponížená.
Nikdo mi nikdy nevěřil jak mi je, a to mám za sebou cca 16 operačních zákroků, revma, Hašimota (přechod v 36 letech), artózu 3. stupně, fibromyalgii, CMV, EBV, Herpes, stav po Borelii a mám chamydie, kreré nejde zvádat běžnou léčbou a prostě zavirovaný a unavený organismus, na který už nevím, který lék si mám právě vzít. A k tomu všemu už hodně zapomínám, asi ten Němec, co mi krade věci a žije u mě někde ve skříni... :-). Navíc po operaci štítné žlázy jsem do roka přibrala 20 kg, a tak si mnozí myslí, že jsem zdravá, protože vypadám "dobře".
Je to vlastně začarovaný kruh, ze kterého není úniku, a tak jen čekám a každý den je jiný jen v tom, co mě právě bolí. Mnohdy jsem ochrnutá a tak nemohu ani ven a platím tak i za venčení psa, kerý mi doma zůstal jako jediný společník. Chtěla bych žít, protože to moje žití bylo celej život peklo. Ale už to asi nikdy nepůjde...
Snad se někdo v tom parlamentě probudí a lidem, kteří žijí jako samoživitelé, přidají a nenechají je pomalu pochcípat! Je pravda, že kdybych měla vdovský důchod, což jsem jako rozvedená prostě neměla, nebo byla třeba feťák, který nikdy nepracoval a dostala tzv. výplatu invalidity z průměru, tak to byla jiná. Mají přes 10 tisíc korun a ještě si mohou přividělat. To je podle mne NESPRAVEDLNOST!
Podle mne je invalida invalidou a ten si prostě přivydělat nemůže i kdyby chtěl! A v tomhle je ten pes zakopanej. Ano, je možné, že mám nějakou novou diagnozu, která není zatím ještě pojmenovaná, ale proto přece nemusím tolik trpět. Nebo snad ano?
Chtěla bych žít, tak jak se sluší. Teba podobně jako žijí důchodci v Něměcku a podobných vyspělých zemích. Chtěla bych spravedlnost pro všechny. Jsem stále naivní a věřící žena. Snad proto, že NADĚJE umírá poslední.
