V letošním roce, kdy uplyne 700 let od narození Karla IV., bude toto výročí oslavovat i UNESCO, protože význam vlády Karla IV. se týkal celé Evropy. V době jeho panování byla Praha centrem všeho evropského dění, byla tak jejím hlavním městem. Pro Čechy má Karel IV. o to větší význam, protože povznesl jejich hospodářskou i vzdělanostní úroveň po desetiletích nechvalné vlády jeho otce Jana Lucemburského. Otcem vlasti ho poprvé nazval jeho přítel, profesor sorbonské univerzity Vojtěch Raňkův z Ježova a toto označení je s ním spojováno dodnes.
14. století bylo nejúspěšnějším obdobím v celých českých dějinách, i když to zpočátku tak nevypadalo. Vláda Jana Lucemburského Čechám příliš nepřála. Král do Čech přijížděl jen pro peníze na financování četných válek, které v té době v Evropě probíhaly a kterých se rád účastnil a na platbu za velkolepé hodokvasy, jež rád pořádal. Praha tehdy byla jen bezvýznamným městem a pražský hrad byl v troskách. Jan však byl dobrým diplomatem a pro svého syna Václava, jak se nejprve Karel jmenoval, chtěl zajistit korunu nejen královskou, ale i císařskou.
Václav, který byl po matce Elišce Přemyslovec, se narodil 14. května 1316 v Praze. Již v útlém dětství byl otcem poslán na vychování k francouzskému dvoru, kde byl jeho učitelem pozdější papež Kliment IV. Následně byl vychováván i na lucemburském dvoře. Ve svých 7 letech byl oženěn s francouzskou princeznou Blankou z Valois. Pobyt ve Francii mu prospěl, jeho učitel byl velmi vzdělaný, měl na Václava velký vliv a tak budoucí český král získal vzdělání ve vědách, náboženství a diplomacii. Václav po biřmování dostal jméno Karel po francouzském králi Karlu IV. Sličném. Takové vzdělání nebývalo v té době u vladařů běžné, někteří uměli sotva psát a číst. Zachoval si přízeň svého učitele, který ho později podpořil při volbě římským císařem.
Václav, nyní již Karel, provázel svého otce na výpravě do Itálie, kde však Jan získal jen dílčí úspěchy, a proto se raději vzdal dalších nároků. Zde se také setkal s básníkem Petrarcou. O pobytu Karla v Itálii píše Karel Kubka ve své knize Karštejnské vigilie.
Karel se vrátil po 11 létech do Čech. Zapomněl českou řeč a musel se jí znovu učit. Otec ho jmenoval markrabětem moravským v r. 1334 a o sedm let později svým spoluvladařem. Protože se Jan v Čechách nezdržoval, vládl zde Karel prakticky sám. V roce 1346 padl jeho otec v bitvě u Kresčaku a Karel se stal v témže roce králem německým a českým. V roce 1355 byl prohlášen i císařem římským.
Ihned po korunovaci začal Karel s významnou přestavbou pražského hradu. Povolal známé stavitele Matyáše z Arrasu a později Petra Parléře a jeho syna. V roce 1348 založil univerzitu, započal stavbu chrámu sv. Víta, kamenného mostu přes Vltavu na zbytcích Juditina mostu, který zničila povodeň, Nového Města pražského. Na stavby sám dohlížel a navrhoval plány staveb. Jednou, podle Aloise Jiráska, zjistil, že stavitelé přidali ulici. Když mu vysvětlili důvod, řekl, aby zůstala, ale navěky se jmenovala Nekázanka, protože ji nekázal postavit. A máme ji dodnes. Následuje řada hradů u nás i v Evropě, které postavil na ochranu země. Nejznámějším hradem, který nechal vybudovat na ochranu svatých ostatků a později i korunovačních klenotů se stal hrad Karštejn. Ten v 19.století proslavil Jaroslav Vrchlický svou veselohrou Noc na Karštejně, kterou v současnosti známe z filmové podoby se skvělou hudbou a hereckým obsazením.
Také založil v Praze první arcibiskupství a jako biskupa jmenoval Arnošta z Pardubic. Po své korunovaci císařem římským vydal Zlatou bulu jako kodex zákonů pro celou říši. Tento Zákoník platil v Německu až do zániku říše římské v roce 1806. Karel za své vlády upevnil a rozšířil pomocí diplomatických sňatků moc a význam českých zemí. Byl celkem 4x ženatý – s Bankou z Valois, Annou Faltskou, Annou Svídnickou, která mu dala syna Václava a Eliškou Pomořanskou, se kterou měl další dva syny – Zikmunda a Jana. Tato manželka ho přežila. Měl celkem 11 dětí, většina se nedožila dospělého věku. Jedna z jeho dcer Anna Česká se stala manželkou anglického krále Richarda II. Zemřela bezdětná na mor.
Prvorozený syn Václav se ujal po jeho smrti vlády jako Václav IV., ale velikosti svého otce nedosáhl. Jeho druhý syn Zikmund byl v Čechách velmi neoblíbený, nastoupil na trůn po smrti bratra Václava IV., který neměl potomky, a po roce zemřel rovněž bez dědiců. Poslední jeho syn Jan Zhořelecký zastával již od útlého věku úřad markraběte braniborského, později byl dokonce hejtmanem Českého království. Zemřel v r. 1396, patrně následkem otravy jedem. Tak skončili poslední Přemyslovci.
Karel jako první vladař napsal svůj životopis Vita Caroli. Pokusil se zavést celozemský zákoník, Majestas Carolina, jehož byl autorem, ale neprosadil ho proti odporu šlechty.
Karel IV. zemřel 29. listopadu 1378 v Praze na zápal plic, kde je ve Svatovítské katedrále pochován. Podle pověsti se v ten okamžik rozezněly všechny zvony v celém království samy od sebe, aby ohlásily, že zemřel Otec vlasti.
Čerpáno z Wikipedie, Encyklopedického slovníku Akademia 1981 a Vita Caroli .