Průmyslník a vynálezce František Křižík je jedním ze symbolů průmyslové revoluce a především elektrifikace českých zemí. S jeho jménem jsou spojeny nejen mnohé objevy, ale i první elektrárny, tramvaje či elektrifikovaná železniční trať. Když Křižík před 75 lety, 22. ledna 1941, zemřel, byl jednou z nejpopulárnějších osobností české společnosti a jeho pohřeb na vyšehradském Slavíně vyzněl jako tichá manifestace proti tehdejší německé okupaci.
Křižík přitom neměl pro budoucí dráhu průkopníka elektrifikace příliš dobré podmínky. Narodil se 8. července 1847 v Plánici na Klatovsku v rodině ševce a jako student si nemohl dovolit zaplatit ani poplatek za maturitní zkoušku. Na pražskou techniku nadaného Křižíka naštěstí vzali jako mimořádného studenta i bez maturity. Studium stihl za pouhé dva a půl roku a začal pracovat u železnice. Již zde se projevil také jako vynálezce - vymyslel elektrické ovládání návěstidel, blokovací zařízení pro bezpečný odstup vlaků či automatickou výhybku.
Do historie techniky se poprvé výrazně zapsal vylepšením obloukové lampy, s jejímž principem se seznámil na pařížské světové výstavě v roce 1878. Životnost lampy tehdy zkracovalo nerovnoměrné spalování uhlíků. Křižík přišel na automatické magnetické seřizování uhlíkových elektrod, které si nechal patentovat. Na další světové výstavě v roce 1881 za něj obdržel zlatou medaili, jedinou pro Rakousko-Uhersko. Jeho lampy zvané plzeňské putovaly do mnoha zemí celého světa.
Triumf obloukovek však netrval dlouho, během dvou desetiletí je vytlačily praktičtější Edisonovy žárovky. Přesto si z prodeje patentu mohl Křižík v Plzni založit vlastní elektrotechnickou dílnu. V roce 1884 přesídlil do Karlína u Prahy a jeho dílna se sedmi zaměstnanci se rozrostla v továrnu s několika stovkami pracovníků. Kromě obloukových lamp vyráběla dynama, zařízení pro malé elektrárny či pro elektrické osvětlení obcí a domů.
První pražská tramvaj
Pražany Křižík oslnil na Všeobecné výstavě v roce 1891 - nejenže vybudoval elektrické osvětlení výstavy, ale zkonstruoval i světelnou fontánu prozářenou obloukovkami s barevnými filtry. Především ale u příležitosti výstavy vypravil první pražskou tramvaj. Jezdila po téměř 800 metrů dlouhém úseku z Letné do Královské obory. Sloužila především letním návštěvníkům obory, proto nebyla příliš využívána, a v roce 1900 tu Křižík provoz zastavil. Ještě do konce století ale vyjela Křižíkova tramvaj do Libně a Vysočan (1896) a Královských Vinohrad (1897).
První elektrifikovaná železniční trať nejen v Čechách, ale i v celé monarchii, byla otevřena v červnu 1903 mezi Táborem a Bechyní. Po trati měly původně jezdit parní lokomotivy, za přispění Křižíka se ale na poslední chvíli rozhodlo o elektrifikaci. Křižíkova firma dodala všechna elektrická zařízení, včetně elektrického vybavení vozidel a elektrárny. Železnice nazývaná Bechyňka slouží svému účelu dodnes.
Křižík také vybavil svým zařízením na 130 městských elektráren (první v roce 1889 na Žižkově, pouhých sedm let poté, co Thomas Alva Edison zprovoznil v New Yorku první veřejnou elektrárnu na světě) a elektrifikoval řadu měst a obcí. Prvního zkušebního veřejného elektrického osvětlení se dočkala pražská Hybernská ulice u příležitosti návštěvy korunního prince Rudolfa v červnu 1881 - císařská návštěva ovšem slavnostní osvětlení odmítla. Jen dva týdny v únoru 1883 osvětlovaly obloukovky i Staroměstské náměstí. První městské veřejné elektrické osvětlení tak rozzářilo jihočeská města Jindřichův Hradec a Písek (1887).
Zavádění technických novinek bylo ale finančně náročné na strojové vybavení Křižíkových závodů. Na počátku 20. století se stále více projevovalo, že Křižík dával přednost vynalézání před podnikáním. V roce 1914 jeho firmu stojící před bankrotem převzala Pražská úvěrová banka a Křižík se stáhl do ústraní. Technickým novinkám se ale nositel řady prestižních ocenění (například obdržel Řád Františka Josefa I., byl císařským radou) věnoval až do konce života. Spisovatel Jan Neruda o něm prý řekl: "Měl dvě vady. Nebyl obchodníkem a byl příliš skromný. Jedním slovem, byl Čech."
Křižík zemřel ve Stádleci nedaleko Bechyně na Táborsku, kde jeho syn vyženil zámek a velkostatek.
