Svůj článek jsem nazvala Analýza sportu. Nebojte se, nebudu rozebírat jednotlivá sportovní odvětví. Postrčilo mě k tomu zhlédnutí několika sportovních akci, jako byl biatlon v Itálii, nebo alpské lyžování v Rakousku. Proto jsem se rozhodla, že - ač nesportovec - o sportu napíšu.
Předem chci podotknout, že nemám absolutně nic proti sportu a sportovcům, ať profesionálním nebo amatérským. Dokonce jsem jako holka několik sportů dělala, než mi to doktoři po zjištění, že nemám vyvinuté kyčelní jamky, zatrthli. Mám všeobecné znalosti v mnoha sportech, takže v tomhle směru nejsem negramot.
Hodně sportovců je i mezi íčkaři, i když tam si nejsem jistá, jestli někteří nejsou na turbopohon, když jsem si z různých příspěvků přečetla jejich tělesnou aktivitu. Ale vrátím se k lyžování. Už delší dobu fandí naše rodina českému biatlonu a máme rádi i sjezdové lyžování. A teď se dostávám k podstatě věci.
Co je sport? Dobrovolné týrání své tělesné schránky, spousta bolesti, úrazů i trvalých, neetické chování, rivalita, úplatky a v tom nejhorším případě i smrt. Na druhou stranu je to radost z pohybu, radost z vítězství, nová krásná přátelství, hrdost a nelze pominou ani finanční stránku.
Napsat tohle mě donutilo několik docela hrozivých úrazů sjezdařů v Rakousku. Prostě sportem k trvalé invaliditě.
Takže sportujme, týrejme své pomalu chátrající tělo, ale vždycky se ho zeptejme, jestli to zvládne, a pak ho odměňme něčím, co mu udělá dobře. Nic se nemá přehánět, tedy ani ty dobroty. Užívejme si radostí, které nám život přináší a těšme se z krás, které jsou kolem nás.
Úvodní foto je z Opárenského údolí v Malých Žernosekách.
