No nic, teď k věci. Člověk musí přijmout běh života a naložit s ním tak, aby byl pokud možno spokojený. Takže jsem si řekla, co všechno budu dělat, abych nestrádala ukončením zaměstnání a ztrátou společenských kontaktů. Ať děláte co děláte, život v práci mezi lidmi, pokud nejste autista, vám musí v penzi chybět. I pocit zbytečnosti se dostaví.
Tak teda, za prvé si doplním vzdělání v oboru, který jsem nestudovala, což jsou přírodní vědy, zejména matematika a fyzika, a naučím se něco, co neumím a udělá mi radost - naučím se kreslit a malovat. Protože mám jediného vnuka, usoudila jsem, že mu budu takovou babičkou, jakou mi byla moje babička, na kterou velmi často s láskou vzpomínám a která mi hodně zpříjemnila život. A nakonec i když ne s menší váhou důležitosti, jsem zakomponovala do svého režimu v penzi co nejvíce sportu (jóga, lyže, kolo, plavání, hory) a přehršli čtení, na dohnání neznalostí z historie.
No a když se na to teď s odstupem času podívám, tak musím říct, že všechny tyto aktivity jsou vlastně tím, co jsem při vytížení v prácí a rodině nestíhala, a co mě baví, takže se okruhem dostávám k tomu, že pokud si člověk ujasní co chce, tak skutečně nemá důvod být nespokojený a jak říká s oblibou můj syn, člověk se musí pořád snažit.
Abyste ale měli také něco z mých zážitků, tak musím napsat, že mě velmi překvapilo, že na matematiku a fyziku chodí na univerzitu třetího věku především ženy. Nevím co si mám myslet o mužích, že by všechno už věděli? Že na jógu muži - senioři nechodí, to mě vůbec nepřekvapuje, ale že na svazích hor, nebo v sauně si připadám jako relikvie, (bez ohledu na zastoupení pohlaví), to mi trochu vadí.
Nejdůležitější mi ale přece jen v mém penzijním životě připadá, aktivně se účastnit vývoje dítěte a pomáhat mu tam, kde rodiče kvůli práci nemohou. A proto s vnukem píši úkoly, rozebírám jeho dětské starosti, jezdím s ním na tenis, na lyže, chodíme po horách, a snažím se o jeho rozhled, i když musím mnohdy soutěžit s různými internetovými aplikacemi. Samozřejmě je vnuk přínosem i pro mne.
Takže, vážení senioři, uznávám, že tento věk má také něco do sebe a možná není tak zbytečný, jak se někteří naši mladí spoluobčané snaží prezentovat.
Přeji všem seniorům hodně zdraví, aby mohli dělat to, co chtějí, a domnívám se, že mohou, pokud skloubí své aktivity se svými možnostmi.
Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.
