Dovolte mi představit mé dva kamarády, který říkám "kočičáci". Je to kocourek Piškot a kočenka Britunka, občas jí říkám Brusinka.
Už od svých dětských let jsem měla ráda zvířátka, ať to byli králíci, které pěstoval můj otec, tak kočenky. Můj kocour v dětství se jmenoval Felix a byl to můj největší kamarád. Jenže moje maminka mi nedovolila kočky chovat doma, na noc je vždy vyhnala spát na půdu, aby chytaly v seně myšky.
Když jsem se provdala, pořídili jsme si k synovi také menšího pejska - křížence špiclíka a něco uličního. Trochu mi ho připomíná podle fotek pejsek Bertík. Byl to úžasný psí kamarád, který s námi žil 16 let. Když byl už hodně starý, dala mi kamarádka malé kotátko - měla kočku, která jí přinesla 2x ročně čtyři koťata a ona je rozdávala na potkání. Kočička se jmenovala Kočka-Vločka a Bobík (tak se jmenoval) ji přijal velmi hezky.
Kocourka Piškota našla moje nejstarší vnučka, které v té době bylo 10 let opuštěného a naříkající u popelnice, kde ho někdo pohodil. Kocourek byl hodně zbědovaný, ale podařilo se nám z něho vychovat statného kocoura. A aby nebyl sám, chtěla jsem si k němu pořídit kočičí kamarádku. Nejvíc se mi líbily britské modré nebo mourované. Jednou, když jsem jela nakupovat do obchodního centra Globus, uviděla jsem v přízemí ve výkladní skříni dvě malá koťátka britky modré. Přiznám se, že jsem byla naprosto zděšena, jak je možné takovým způsobem prodávat koťátka. Tak jsem ihned jednu kočičku koupila a druhou si odvezla moje kamarádka. To byla poslední koťata, která tento obchod takovým způsobem prodával.
Kočenka Britunka si velmi rychle zvykla na nový domov a spolu s Piškotem tvoří nerozlučnou dvojici. Oba jsou vykastrovaní, protože další koťata bych asi nezvládla. Každý má rozdílnou povahu i chutě. Piškot miluje syrové masíčko - tak mu jednou týdně dávám "malou myšku", Brituna zase má ráda kočičí granule všeho druhu. Oba ale žijí v duchu reklamy "kočky by kupovaly Whiskas", jenže nemají korunky. Britka je mazlivá holka a Piškot je velký lovec. Občas na zahradě ulovil i ptáčka, a tak musí mít na krku zvoneček, aby zvuk ptáčky varoval před predátorem.
Když se Piškotovi občas něco podaří ulovit (motýl či brouk) přinese ho Britunce, aby z toho také něco měla. Oba ale myši neloví. To jsme zjistili, když nám vlezla na podzim do garáže myš. Oba kočičáky jsme zavřeli do garáže a považovali jsme problém za vyřešený. Dopadlo to tak, že myška vesele rejdila po garáži a kočičáci spolu spali v jednom regálu. Nakonec vše vyřešila pastička na myši.
Kočičáci mají hezký domov, v létě spolu lítají po zahradě a v noci spinkají v zimní zahradě, kde mají veškerý kočičí komfort a svoje plné mističky. Protože bydlím v domečku společně se synem a jeho rodinou, tak když jsem na cestách, oni se o ně postarají. Britunka ale vždy po mém návratu dva dny se mnou "nemluví". Je uražena, že jsem od ní odjela.
Jak jsem již psala, kočičáci bydlí v zimní zahradě, kam chodí i na svoje WC. Když je zima, přírodu sledují ze svých posedů a sníh mají rádi jen na pohled z okna. Jsou velmi čistotní a jen občas trochu pelichají. Život se zvířátky je krásný a jsem ráda, že moje vnoučata mají vztah k příroě právě prostřednictvím kočiček. Jinak máme v domečku ještě 4 křepelky a jednu akvarijní rybičku.