Nedávno jsem se zastavila u výlepové plochy v našem městě, kde se právě čerstvě skvěly nabídky zábavy v únoru. Únor byl odjakživa měsícem masopustních veselic, zabíjaček, karnevalů a zejména plesů. Únor, i když je to ještě mrazivý zimní měsíc, který většinou nešetří sněhem a mrazem, bývá předzvěstí nového jara. Svátek Hromnice nám říká, že je o hodinu více světla. Jarní práce na polích ani na zahradách ještě nenastaly, a tak se můžeme věnovat zábavě.
Jsem „městská“, celý život žiji ve městě, proto jsem vždy využívala možnost navštívit nějaký ples. Můj manžel také rád tancoval a měl smysl pro zábavu, pár dobrých veselých přátel se také našlo, a tak jsme si plesy užívali. Bývalo jich (a snad i nyní je) hodně – myslivecký, zahradnický, městský, porcelánový, ples vousatých pánů i maškarní karnevaly. Mezi tím samozřejmě maturitní plesy místních škol.
Probírala jsem se fotografiemi z těchto plesů a několik jsem jich ofotila, protože o digitální fotografii se nám v té době ani nezdálo. Prosím proto o shovívavost k jejich kvalitě, některé jsou staré 50 let. Jsem na nich já s mužem a našimi přáteli.
Trochu vám situaci na fotkách přiblížím. Velmi populární býval Ples vousatých pánů – sehnat vstupenky chtělo mít známého v tenisovém klubu, který tento ples pravidelně pořádal. Na plese byl přítomen maskér z divadla, který za mírný poplatek bezvousým pánům přičaroval tento znak mužnosti dle přání. Na mých fotkách nikdo z pánů nemá vous vlastní, vše je práce profesionála. Samozřejmě zde byli i vousáči „přírodní“ a o půlnoci se soutěžilo o nejkrásnější pravý nebo získaný vous. Kolem toho bývala velká švanda.
Také myslivecký ples byl oblíbený, dala se tu v bohaté tombole získat nějaká „divočina“ do kuchyně. Mně se podařilo vyhrát jednou 1. cenu – celou srnku, nechali jsme se zvěčnit i s „úlovkem“ a já pak pozvala celou společnost na večeři se srnčím na víně, kterou jsem vlastnoručně připravila. Tak jsme si plesovou zábavu ještě prodloužili.
Mnoho veselých příhod jsme zažili na maškarních plesích. Masky jsme si částečně vypůjčili v divadelním fundusu a částečně ušily samy. Tak to jednou byla přehlídka dobových plavek, podruhé jsem ve skupině čínských gejš i s mandarínem nebo jako domino na benátském karnevalu. Tam s námi byl i můj synovec, který si masku pračlověka sám vyrobil s pomocí originální masky. Měl velký úspěch.
Těch plesů byla ještě celá řada. Dnes na ně s úsměvem vzpomínám.
