Šéfová v pondělí přinesla na flešce asi dvousetstránkový text k opravě než půjde do tisku. Řekla, ať to ve středu ráno doručím rovnou do tiskárny, kde se sejdeme v osm hodin. Seděla jsem u toho oba dny dlouho do noci. Zákon schválnosti, dnes ráno jsem zaspala a probudila se pět minut po sedmé. Žádné velké líčení, jen jsem si namalovala na ksicht veselejší obličej, hodila na sebe kostýmek a šupem ke garáži pro auto. Už je půl osmé, ale stihnu to. Nééé, musím se vrátit, potřeby těla jsou neodkladné. Kabelku jsem odhodila v předsíni při běhu na tu malou místnůstku, protože žádost těla byla velice urgentní. Hotovo, můžu pokračovat, autem tam budu za pět minut. Opět běh po schodech. Teprve u auta jsem zjistila, že jsem se nepřezula z domácích bačkůrek. Vracet se nebudu, to nevadí, už to nějak dojedu.
Hlavně jestli jsem nenechala doma flešku. V autě ještě pro kontrolu prohledávám kabelku, už jsem zpocená jak vrata od chlíva. Všechno jsem z ní vysypala, fleška nikde. Znova a znova vše obracím hore kopyty, není není není. Takže zpět domů. Rozhlížím se po předsíni, mohla vypadnout, jak jsem kabelku v rychlosti odhodila. Lehla jsem si na zem a svítila baterkou pod vestavěné skříně. Tam vzadu, to černé, to bude ona! Přinesla jsem jehlici, nedošáhnu. Zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Ze dvou spojených jehlic vyrábím jednu dlouhou a spoj omotám důkladně izolepou. Stále marně pošťuchuju flešku.
Takhle mne našel manžel, který se právě probudil. Vysvětluju, co se snažím z pod skříně vytáhnout. Tak jsme se snažili dva. Vynadal mi, co to mám za nástroj a šel do garáže pro jiný. Přitáhl železnou tyč, ale tou se pod skříň nedostal. Musíme tu skříň trochu nazdvihnout. Se mnou to jde těžko.
Začal demontovat skříň. Proboha, dělej, popoháním kutila. Po deseti minutách jsme se konečně pod skříň dostali...a objevili přilepenou hašlerku. Fleška nikde. Nechám tam manžela i s rozebranou skříní. Sedám do auta a jedu do tiskárny, kde se musím aspoň omluvit a přiznat, jak jsem neschopná. Jak na sviňu, na tradičním místečku mě zastavili příslušníci. A doklady a dýchnout a lékárničku a mlhovky a vystupte si...Pokárání, co to mám za nevhodnou obuv, že příště to bude pokuta. Konečně mi povolili odjezd.
Je pět minut po osmé. Šéfová se přibližuje a já nevím jak začít s výmluvami. Z čela mi teče pot. Vytahuju z kapsy kostýmku papírový kapesníček ...a v kapse něco nahmátnu. Vytáhnu flešku a vítězně ji podávám šéfce. Ufffff, úkol splněn.