Stejně jako olympijští atleti i zvířata ve volné přírodě každý den předvádějí ohromující sportovní výkony. Jejich odměnou ovšem není medaile, ale přežití. Zpravodajský server BBC News se na některé z rekordmanů živočišné říše zaměřil.
Rychlí běžci
Sprint na 100 metrů je nepochybně jednou z nejprestižnějších atletických disciplín. Pocta být nejrychlejším mužem planety aktuálně patří Jamajčanovi Usainu Boltovi, který ustavil rekord na bleskurychlých 9,58 vteřiny.
Kdyby Usainu Boltovi ukázal paty gepard štíhlý, který je nejrychlejším pozemním zvířetem, patrně by to nikoho nepřekvapilo. Ale koho by napadlo, že by světového rekordmana snadno porazil i obyčejný zajíc, který "dává" stovku za pět vteřin, což je pro něj nezbytně nutné, aby utekl mnoha predátorům dychtícím ho sežrat.
Možná spravedlivější srovnání by ovšem bylo s jedním z bližších příbuzných člověka, ale i tady by se Bolt musel spokojit přinejlepším se stříbrem. Kočkodan husarský by jeho nejlepší čas překonal o tři vteřiny.
Lidé ovšem mají lepší šance na zlato, jakmile jde o běhy na delší vzdálenosti. Vzpřímené držení těla a schopnost pocením bránit přehřátí umožňuje člověku podávat v běhu na dlouhé vzdálenosti kvalitní výkony. Maratony se tak běhají jen málo přes dvě hodiny.
Vidloroh americký je schopný běžet i několik kilometrů rychlostí 65 kilometrů v hodině, aby unikl predátorům. Pokud by takhle dokázal zaběhnout maraton, dokončil by ho s přehledem pod hodinu.
Skokani do dálky i výšky
Lidští olympijští atleti dokážou jediným skokem (po patřičném rozběhu) překonat téměř 2,5 metru do výšky a devět metrů do dálky. Ovšem vzhledem k tomu, že klokani, žáby či luční koníci mají dlouhé nohy s velkými svaly, které jim dávají maximální skokanské schopnosti, zdá se, že je zvířecí říše o krok či skok napřed ve všech skokanských disciplínách.
Ohromující skokanské výkony ale podávají i ta zvířata, u nichž by to člověk nepředpokládal. Komba ušatá dokáže do odrazu vložit tolik energie, že její nohy fungují jako pružina. Tenhle drobný noční tvor je díky tomu schopný vyskočit do výšky 2,25 metru, což nevypadá nijak impozantně - ovšem odpovídá to zhruba tomu, jako by Rus Andrej Silnov přeskočil dva londýnské patrové autobusy postavené nad sebou.
Pavouci s příznačným jménem skákavky využívají hydraulický tlak, aby jejich nohy fungovaly jako písty a vymrštily je do výšky více než třicetinásobně převyšující velikost jejich těla, čímž obvykle zaskočí nic netušící oběť.
Rekordmany mezi živočichy jsou méně než půl milimetru dlouzí chvostoskoci, kteří dokážou své tělo vymrštit 15 centimetrů do vzduchu, což je ekvivalent atleta, který přeskočí Eiffelovu věž v Paříži. O zlatou medaili by se s nimi ovšem mohly poprat obyčejné blechy, o nichž je známo, že velikost svého těla přeskočí až 200krát.
Hody do dálky
Oštěpy, disky, koule i kladiva budou na olympiádě létat tak daleko, jak je člověk dokáže mrštit. Během olympijských her v Pekingu přehodil Andreas Thorkildsen z Norska oštěp přes značku 90 metrů a ustavil tak nový olympijský rekord. Šimpanzi zatím sice oštěpy neházejí, ale v Senegalu byli pozorováni, jak si vyrábějí a používají dřevěné harpuny.
Srovnání s olympionikem-kladivářem a pavoukem může vypadat přitažené za vlasy, ale přesto skupina pavouků bolasových, do níž patří tři příbuzné rody Mastophora, Cladomelea a Ordgarius, hází lepkavou kuličku na vlákně po své kořisti hodně podobným způsobem, jako kladivář své sportovní náčiní. Na olympiádě by ale tihle pavouci byli diskvalifikovaní, protože vlákno poutající kuličku nikdy nepustí.
Favoritem na zlato živočišné říše je houba, u níž je ovšem zařazení mezi živočichy poněkud sporné. Tak nebo tak měchomršť krystalický s výškou sotva pět centimetrů má jedinečný střílející mechanismus pro rozptýlení výtrusů, přičemž vystřeluje výtrusnice s výtrusy až dva metry daleko a rychlost vystřeleného sporangia je 150 až 600 kilometrů za hodinu.