Dočetla jsem se, že přátelé výletníci obědvající v Zákupech si vzájemně snědli řízky s hranolkami a na někoho tím pádem zbyl jen řízek s bramborem. Jistě velmi zavrženíhodné. Je třeba viníky odhalit a potrestat, aby se to nikdy neopakovalo. V té souvislosti se mi vybavil výrok mé mamky. "Řízek a hranolky? Fujtabl! Ano, fujtajbl. Stejný fujtajbl jako posílat si vzájemně soukromé zprávy a zveřejňovat je bez vědomí autora. Nabourávat se se zlým úmyslem do soukromí druhého je podlé a nízké. A zrovna takový je člověk, který se k něčemu takovému propůjčí.
Vzpomínám si na podobný zážitek ze základní školy. Soudružka učitelka zadržela posílané psaníčko a s patřičnou ironií je před celou třídou přečetla. Všichni žáci se smáli. Taky jsem se smála, jen jsem byla trochu nejistá,zdálo se mi to trochu nepatřičné, ale když i soudružka učitelka ?...
A další takový příklad. Povídka Milana Kundery Žert. Pohlednice napsaná v rozverné náladě v nepovolaných rukou a záštiplné interpretaci zcela zničila život nadějného mladého člověka. Že nás ta padesátá léta ale pěkně poznamenala! Ta touha a ochota špiclovat, napadat a pranýřovat v některých z nás stále dříme a občas se to vylije ven jak přeplněná žumpa. A zapáchá to.
Vždy se snažím při diskuzi s mladými lidmi naši generaci prezentovat jako hrdé a svébytné jedince, kteří jen díky násilí a psychickému teroru byli nuceni na čas vytvořit mlčící nesouhlasící většinu, aby mohli v plné síle v r. 1989 zvonit klíči na náměstích. Ale v duchu mám občas pochybnosti. Ta mlčící a věřím, že slušná většina, tu stále je, ale svým mlčením legalizuje podlé aktivity některých jedinců. Nepáchne, ale ani nevoní.
Co s tím ? Mladým je to jedno, ti už nás dávno neberou vážně, vypořádat bychom se s tím měli sami v sobě, pokud máme alespoň trochu sebeúcty. Řízek se dá sníst i s hranolkami, i když je to z hlediska dietologa vražedná kombinace. Jedla jsem i řízek s knedlíkem a se zelím a chutnalo mi. Pokud jsem se dopustila dietologického prohřešku, uškodila jsem jen sama sobě. Tolerancí k tomu, že vykrádání a zveřejňování soukromých zpráv, které mi nebyly určeny, je morálně přípustné či dokonce chvályhodné, bych umožnila lidem určitého ražení, aby volně ventilovali svoje frustrace, zášť, či jiné pohnutky, které ani nedovedu pojmenovat.
Proto budu i nadále při rozhovoru se svou velmi kritickou neteří tvrdit, že generace, ze které vzešli Šípek, Forman, Kundera, Jasný, Kubišová, Zátopek, Škvorecký a všichni ti nádherní a talentovaní muži a ženy, není a ani nemůže být špatná. A budu věřit, že tomu tak opravdu je, že opravdu existuje mlčící slušná většina.
Jen by měla občas zavonět.
