V době, kdy jsem ještě chodila do práce, sobotní ranní káva se neobešla bez plánovacího bloku. Body se opakovaly - co uklidit, vyprat, kolik minut na tu a onu činnost spotřebovat. Vesměs jsem bývala ve skluzu. Večerní desátá hodina se protáhla často do kuropění. Nedělní odpoledne se pak neobešla bez povzdechu: „Kéž by teprve teď začala sobota a já měla všechno hotovo!“ Ale nikdy to nevyšlo. Tak mi nic jiného nezbývalo, než čekat na důchod.
A je to tady. Dalo by se říct, že plánovat už nepotřebuju, že času mám nadbytek. Nemám. Plánuju sice nárazově, ale profesionálněji. Jednou za čas dostanu záchvat. To sednu k již vypracovaným bodům a přímo filigránskou technikou rozepisuju všechno, co se dá do plánu zařadit. Dělím domácí práce na pravidelný úklid i mimořádné akce. A když přijde vyloženě nějaká oprava na domu, to se potom vyřádím.
Do dřívější naivní představy volného důchodového času jsem nacpala všechno, co se dalo. Např. naučit se perfektně anglicky, francouzsky, probrat v šuplících veškerou mou literární činnost, vytvořit k tomu ilustrace. Probrat knihovnu, sbírku pohledů. Opravit - třeba i vlastními silami - starý dům. Štukovat, nahazovat, natírat. Předělat celou zahradu.
Najednou vidím, že původní body se rozmnožují jako potničky ve vedru. - Hlídání vnučky. Lékařská speciální vyšetření, o kterých jsem dřív neměla ani ponětí. S jedním koníčkem se vyrojí dalších pět. Ale jak tohle všechno vecpat do už tak narvaného plánu?
Například ilustrovat pohádku pro vnučku. K tomu se musím naučit kreslit. Tak jsem se dala na malbu-kresbu na VŠE U3V. To mi zabere skoro celý pátek. Jenže v Elpidě, centru pro seniory, otevřeli výuku komiksu. No tam jsem přeci nesměla chybět, abych pochopila alespoň základy.
K fotografování je zase potřeba kurz na ukládání a úpravu fotek v počítači. Když už jsem to zvládla, zrovna se rozjíždělo FotoKAFE. Proč toho nevyužít.
Dalším plánem a mým velkým snem od mládí bylo umět napsat scénář. Potom nenavštěvujte filmovou dílnu, kterou tam jako naschvál nedávno rozjeli. Nenaučte se základy filmování, střihu a všeho, co k tomuhle umění patří.
Cestování mně vesměs naštěstí naplánuje rodina. A pravidelné sportování jsem radši přepsala na občasný pohyb v přírodě.
Je tolik úžasných míst, věcí, které by člověk chtěl ještě poznat, navštívit, proniknout do jejich tajů. Ale plánovací blok má jen omezený počet listů.
